01. Soví pošta
Bradavice. Ráno. Blíže neznámý čas. Bylo pondělí. Všichni studenti seděli u svých kolejních stolů.
Pravda, ne všichni. Dva studenti leželi na ošetřovně, Cormac McLaggen se zdržel v koupelně, Lenka Láskorádová zaháněla strachopudy v jedné chodbě a nikdo zatím nezjistil, že jeden student leží na chodbě v 8. patře, protože utrpěl jeden ze svých epileptických záchvatů.
Ovšem podíváme-li se na to z druhé strany, byli tu i takoví, kteří na snídani nikdy nemohli chybět. Vezměme si například Crabbeho a Goyla. A Draco jako jejich doprovod. Že by to mělo být naopak? Nikoliv. Právě v době jídla, musel Draco naopak doprovázet je. Neexistovalo, aby se někam vydal zcela sám, takže když se jednalo o jídlo, musel se Draco podřídit svým nepříliš bystrým a inteligentním společníkům.
A pak tu byla ještě jedna osoba, která si snídani nikdy nenechala ujít. Byl to jeden z nebelvírských studentů. A to přímo Neville Longbottom. Že by tenhle nesmělý mladíček až tak miloval snídaně? Omyl. Na snídani se těšil ze zcela jiných, osobních důvodů. Ale o tom až později, protože teď svou pozornost musíme obrátit k profesorskému sboru a jejich stravovacím návykům.
Většina profesorů se vždy včas dostavila k snídani. Nejvíce potíží s dochvilností měl Hagrid, který kvůli svým povinnostem někdy nedorazil vůbec. Ovšem to se dalo jednoduše vysvětlit. Mohl jíst jedině tehdy, pokud nakrmil všechny své svěřence, a to někdy nebyl tak zcela snadný úkol. Stejné problémy měla i profesorka Prýtová. Nežli vykročila do Velké síně, musela zalít všechny bradavické skleníky.
Naopak od jisté doby se k snídani pravidelně dostavoval profesor Snape. Jeho společnost mu většinou dělal Brumbál. Vlastně naopak. Snape byl donucen dělat společnost řediteli a není snad potřeba dodávat, že to dělal s jistým sebezapřením. Ovšem ředitel měl z jeho společnosti očividně radost.
Brumbál se už jistou dobu netajil tím, že by byl rád, kdyby se profesor Snape stal jeho zástupcem. Nezapomněl ovšem dodat, že by to snad znamenalo, že by nebyl s prací profesorky McGonaggalové spokojen. Vše ovšem záleželo na profesorovi Snapeovi, který srdnatě danou pozici odmítal.
Ale tyhle pracovní záležitosti a pracovní pozice zde řešit nebudeme. Jedná se pouze o záležitosti ředitele.
My jsme tu kvůli něčemu jinému.
Harry, Ron a Hermiona. Pro ty, co neznají: jedná se o známý nebelvírský trojlístek studentů 5. ročníku. A právě oni si zrovna všimli, že do Velké síně dorazil i jejich spolužák Neville Longbottom. Harry, Ron a Hermiona už seděli u stolu a čekali, až se dostaví výše jmenovaný student. Pro informaci Ron už byl uprostřed vydatné snídaně, zatímco si Hermiona právě natírala toast marmeládou a Harry si ukousl první sousto. Ne že by to ale bylo podstatné.
Postřehli, že Neville právě vkročil do místnosti, a vydal se ke svému kolejnímu stolu, který se náhodou shodoval s tím jejich. Trojlístek věnoval Nevillovi v poslední době zvýšenou pozornost. Nebyli ovšem jediní. A logický důvod k tomu taky měli.
Neville jim s úsměvem na rtech popřál dobré ráno. Měl zvláštní zasněný a radostný výraz v tváři. Pak usedl vedle studenta, kterého nám Rowlingová ve svých knihách blíže nepřiblížila, takže jeho jméno neznáme. Natáhl se pro toast a začal si jej potírat medem. Celou dobu byl ale poněkud nervózní a neustále se rozhlížel po Velké síni. Důvod jeho netrpělivosti měl být brzy ozřejměn, stejně jako důvod jeho radosti a v neposlední řádě důvod, proč o něj byl takový zájem mezi studenty.
Nad jejich hlavami něco zašumělo a do Velké sině vlétlo hejno sov. Některé nesly drobná psaníčka, jiné obrovské balíky. Před Harrym přistála velká sova sněžná se psaním. Harry psaní nedočkavě roztrhl a začal je číst. Dopis od jeho kmotra ho a jeho kamarády, tak zaujal, že zapomněli na úkol, který si dnes stanovili.
Do reality je vrátil hlas Draca Malfoye.
„Ále, ále, že by měl Nevile nějakou tajnou ctitelku?“
A rozesmál se společně s Parkinsonovou. Nutno podotknout, že Crabbe a Goyle se tentokrát nesmáli. Měli plná ústa jablečných koláčů.
Neville zrudl do nebezpečného sytě rudého odstínu červeně, vyskočil ze židle a rychlostí blesku vyběhl ze síně. A zanechal po sobě nedopitý čaj a nedojedený toast. Harry ještě zahlédl, jak v ruce svírá něžně růžovou obálku.
„Nech ho být, Malfoyi!“ zvedl se Harry od stolu. Ron se napřímil taktéž, ačkoli ještě dojídal toast.
Než ale Harry stihl Malfoyi cokoli říci, ozval se někdo jiný.
„Máte nějaký problém, pane Malfoyi, se kterým bych Vám mohl pomoci?“
Vedle skupinky zmijozelských se objevil neoblíbený profesor lektvarů.
„Ne, pane,“ odpověděl Draco.
Ve Snapeových očích to zablesklo. „Pak Vám nebude jistě vadit, pokud pošlu vás a ty vaše zmijozelské kamarádíčky k vašemu kolejnímu stolu. Pokud mě paměť neklame, obávám se, že jste studentem mé koleje, a ne profesorky McGonaggalové. Tak to prosím respektujte.“
Bystrému uchu neunikl poněkud podrážděný hlas profesora lektvarů. Malfoy si odfrkl a odešel.
Snape upřel svůj ostříží zrak na Pottera a následně na Weasleyho, který žvýkal svůj toast.
„Měli byste si raději sednout,“ doporučil jim. „Není zdravé cpát se jídlem vestoje. Mohlo by vám být špatně. Pokud jste se chystali odejít, východ naleznete jako obvykle.“
Pokynul k hlavním dveřím a pak odplachtil.
Harry a Ron se zmateně posadili.
„Snapeovi muselo dneska přeskočit,“ ulevil si Ron a dolil si hrnek s čajem, aby zapil svůj toast.
„Podle mě se chová divně pořád,“ tvrdil Harry a sledoval Malfoye, vracejícího se k jeho kolejnímu stolu.
„Myslela jsem, že dneska budeme řešit Nevilla,“ upozornila je Hermiona poněkud popuzeně.
------------------------------------
Když vycházeli ze síně na první hodinu, ozvala se zase Hermiona.
„Měli byste si s Nevillem promluvit.“
„Cože? My?“ zděsil se Ron při té představě.
„Jste kluci,“ jala se Hermiona vysvětlovat.
„Jo, toho jsme si všimli,“ doplnil ji Ron.
Dívka se na něj zamračila, ale rozhodla se pokračovat. „Kluci si mezi sebou řeknou spoustu věcí.“
„No, já nevím, Herm,“ vložil se do rozhovoru Harry. „Pokud je to támto, jak říkal Malfoy, pak bys byla vhodnější kandidátkou ty. Holky jsou mnohem citlivější a chápavější. Tobě bude spíš důvěřovat.“
„Harry, má pravdu,“ přitakal horlivě Ron. „Víš, jací jsme s Harrym burani, co se týká vztahů. Hlavně já.“
„Jo, to by sedělo,“ zamračila se dívka.
„Prostě se ho zeptej raději ty. Můžeš to zkusit během hodiny lektvarů,“ radil zrzek. „Jsi jeho kamarádka, pomáháš mu při hodinách a Neville ti věří.“
Hermiona protočila oči. Ti kluci! Zase to nechali na ní. S tím se dalo počítat.
Hezký :)
(larkinh, 14. 9. 2012 21:22)