023. Trenky
Severus seděl ve své ložnici na posteli. Když zvedl oči, spatřil stát ve dveřích Kevina.
„Neruším?“ zeptal se ho milým hlasem, který Severus tolik zbožňoval.
„Samozřejmě že ne,“ usmál se smutně. „Ty nikdy.“
Kevin se na něj široce usmál a posadil se vedle něj.
„Chtěl bych se omluvit za své chování. Asi se ti zdá, že se bavím s Larrym, zatímco tebe ignoruji. Není to pravda. Zajímáš mě. Zrovna teď tě něco trápí. Nechceš se svěřit?“
„Jsem v pořádku,“ ujistil ho Severus.
„Promiň, ale tohle ti nevěřím. Snažíš se to utajit, ale mě neoklameš. Možná nejsi zvyklý mluvit o svých problémech s druhými, ale mě můžeš věřit, Toby. Chci ti pomoct.“
Severus k němu zvedl své hluboké černé oči. Nemohl se ubránit dojetí. Ještě nikdo mu nedal tolik lásky a péče jako Kevin v tuhle chvíli.
„Nemusíš mít starosti. Zítra budu zase v pořádku.“
„Tvé problémy se samy nevyřeší, když o nich nebudeš mluvit.“
Severus se smutně usmál. Dnes toho bylo na něj příliš.
„Mám strach, že…“ zarazil se.
„Z čeho?“ pobídl ho Kevin.
Severus zaváhal. „Že si s Larrym budeš rozumět víc než se mnou.“
Kevin ho objal kolem ramen. „To nehrozí. Přijel jsem za tebou a hodlám se toho držet. Jenom jsem nechtěl, aby měl Larry pocit, že je páté kolo u vozu. Nechci, aby se cítil odstrčený kvůli tomu, že bych se pořád bavil s tebou. Ale moc mě mrzí, že si to místo něj pak myslíš ty. Přijel jsem za tebou a chci s tebou strávit hezký týden.“
Kevin ho přivinul blíže k sobě, ale Severus se odtáhl. „Díky,“ usmál se slabě.
„Možná bych měl jít dolů a popřát Larrymu dobrou noc,“ navrhl Kevin.
Severus přikývl.
Kevin se vrátil za pár minut. Otevřel kufr a začal si vybalovat.
„Myslíš, že nám bude jedna přikrývka stačit?“ zvedl Kevin oči od svých věcí k Severusovi.
Severus zbledl. Nikdy nespal v cizí společnosti, takže netušil, jestli se pod jednu přikrývku vejdou. „Možná bych mohl spát… v křesle. Párkrát jsem v něm už usnul.“
Kevin mu věnoval káravý pohled. „To není příliš pohodlné.“
„Není,“ přiznal Severus a chytil se druhé spásné myšlenky. „Najdu druhou přikrývku!“
Spěšně vyběhl z místnosti, aby našel záchranu. Modlil se, aby ji našel. Měl obavy, že spoustu věcí vyhodil a jeho obavy se potvrdily. Zklamaný se vracel zpátky. Jedinou druhou přikrývku měl Lucius a tomu ji vzít nemohl. Aspoň ne bez hlasitých protestů. Otevřel dveře do ložnice a tam stál Kevin jenom ve spodním prádle.
„Promiň,“ dostal ze sebe a začal přivírat dveře, aby měl Kevin soukromí. Ten ovšem hbitě přistoupil ke dveřím a zabránil tak v jejich zavření.
„To je v pořádku,“ ujišťoval ho. „Nic se nestalo. Tohle je můj noční úbor. V tomhle spím.“
„Takhle?“ hlesl překvapený Severus a zíral na polonahého Kevina. Když si uvědomil své nevhodné zírání, odvrátil zrak od Kevinovy postavy.
„Je tu ještě jedna možnost,“ přiznal Kevin a Severus si málem oddechl, „ale myslel jsem, že tahle bude přijatelnější. Většinou spávám nahý.“
Severus zbledl o něco víc. „Jo, tohle bude asi přijatelnější,“ dostal se sebe nakonec při představě, že by měl v posteli nahého chlapa.
„Kterou polovinu postele si můžu vybrat?“ pohlédl host na postel. Celá situace působila zcela absurdně. Dva chlapi, jeden téměř nahý, a jedna postel vyzývavě stojící před nimi.
„Kterou chceš.“
Kevin se jako na povel natáhl do postele a vklouzl pod přikrývku. Severus se původně domníval, že pohled na Kevina v posteli bude přijatelnější, neboť již nebude polonahý, ale aspoň zakrytý. Skutečnost ovšem zklamala. Bylo to nestoudné a onen obrázek podporoval spoustu nevhodných představ.
Kevin si složil ruce pod hlavu a sledoval Severuse, který upadal do neskutečných rozpaků. Jenom stál bez hnutí na místě a snažil se přijít na něco, co by měl v takové chvíli udělat. Jako by Kevinova přítomnost v jeho loži nebyla sama o sobě dost šílená, představa, že by v ní leželi oba, byla absurdní.
„Nepůjdeš už taky spát?“ přerušil trapné ticho Kevin.
Severus zaváhal. „Ještě za chvíli.“
Představa, že by se měl natáhnout vedle Kevina, mu přišla nemyslitelná. Měl by se raději na něco vymluvit. A nejlepší by bylo, kdyby mohl jít spát až poté, co Kevin sám usne.
Zhluboka se nadechl.
„V čem vůbec spáváš ty?“ ozval se Kevin.
Severus se začal nervózně kousat do rtu. Jak je možné, že ho Kevin dokáže tak trápit. Ano, vcelku nevinná otázka, ale Severus trpěl. Trpěl jako zvíře.
Přitom to vypadá jednoduše, jenomže Severus měl víc tajemství, která bylo třeba uchovat. Například svůj staromódní noční úbor. Dobře, vezměme v potaz, že ho pro dnešní den nechá ve skříni, ale v čem bude tedy spát? Ve spodkách? Ukazovat své přednosti před Kevinem? Ne že by si myslel, že existuje nějaká část jeho těla, jíž by se mohl vychloubat.
Jedna možnost byla horší než druhá. Kdyby tak měl aspoň běžný mudlovský noční úbor. A vůbce – v čem obvykle spávají mudlové? Nazí jako Kevin? Ve spodním prádle? V noční košili?
„Já…já…já…“ koktal Severus nevěda co vůbec říct. „Musím na čerstvý vzduch.“
A vyběhl z místnosti. Ani v nejmenším nelhal. Čerstvý vzduch teď nutně potřeboval, protože měl pocit, že nemůže dýchat. Pokud to tak bude pokračovat, skončí v hrobě.
Posadil se venku na schody a pohlédl na hvězdnou oblohu. Teď už si nemyslel, že den, kdy potkal Kevina, byl nejšťastnější den jeho života. Možná to byl naopak ten nejhorší. Snad ho měl nechat jít. Odvrátit se od něj, neodpovědět mu. Pak se nikdy nedostal do těchto prekérních situací. Kevin v tom byl neobyčejně dobrý, přestože sám neměl tušení, do jakých nepříjemností Severuse přivádí.
Složil hlavu do dlaní.
„Jsi okay?“ ozvalo se mu za zády.
Celkem zbytečně se ohlédl, neboť tento hlas by poznal mezi tisíci.
„Jistě. Jenom… miluji noční oblohu.“
Kevin se posadil vedle něj. Měl na sobě župan. Naštěstí, takže si Severus téměř hlasitě oddechl.
„Taky tenhle pohled miluji. Támhle je Velký vůz!“
Severus nejprve sledoval směr, který udávala napřažená ruka, ale pak svým pohledem sklouzl po paži až ke Kevinově obličeji. Jenomže právě tu samou chvíli si vybral i Kevin, takže se jejich oči střetly. Severus zíral do nekonečné hloubky a začal se topit. Chvíli ten pohled vydržel snášet, ale pak svůj pohled odvrátil. Cítil se nesvůj.
„Měl bych jít dovnitř,“ řekl, zvedl se a vešel opět do domu.
Začínal si připadat jako hlupák. Nedivil by se, kdyby ho Kevin považoval za blázna. Sám si tak připadal. Chodí sem a tam, a když se ho Kevin na něco zeptá, nesrozumitelně něco koktá. U Merlina, Severusi, vzchop se! Tohle nejsi vůbec ty!
Když se Kevin vrátil do ložnice, Severus seděl na posteli. Kevin svlékl župan a opět hupl do postele.
„Tak pojď spát,“ zažadonil Kevin. „Stejně jsi unavený. Je to na tobě vidět.“
Severus se natáhl na druhou půlku postele.
Přece nešlo, aby se začal svlékat přímo před Kevinem. Bylo by to nepřístojné. To je horší než ta nejhorší noční můra! Možná kdyby jeho tělo za to stálo, dovolil by si ukázat víc, než je přípustné. Bezmocně si povzdechl a v té chvíli ho napadla záchrana. „Zhasnu.“
V přítmí toho Kevin tolik neuvidí.
Vstal a sfoukl všechny svíčky v pokoji. Stále byli bez elektriky, takže používali opravdu staromódní prostředky. Avšak ani přítmí nezabránilo, aby necítil rozpaky, když se začal svlékat. Pak ulehl vedle Kevina, ale nebyl si jistý, zda může pod přikrývku. Měl strach, aby se jakýmkoli způsobem neotřel o Kevinovu kůži. Nevěděl, co by takový omyl mohl způsobit. Nepochybně pohromu biblických rozměrů.
V hlavě se mu přehrávaly všelijaké katastrofické scénáře všeho, co by se mohlo v noci stát. Kvůli tomuhle přece nemůže ani usnout!
„Dobrou noc, Toby,“ popřál mu Kevin a ta slova hřála víc než lecjaká přikrývka.
Celou noc ovšem nemohl usnout. Kevin už dávno pravidelně oddechoval, zatímco on bděl. Něco mu našeptávalo, že by měl být v pozoru. Kevin sice nebyl zosobněním nebezpečí, ale úder může přijít i ze strany, ze které jste to nemuseli čekat. Byla to jedna z věcí, jež se naučil během války.
Ležel na samotném kraji postele co nejdál od Kevina. Cítil se nepohodlně. Minula hodina, druhá, třetí a on stále nespal. Připadal si jako paranoidní blázen. Sám nevěděl, čeho se bojí. Věřil, že by mu Kevin neublížil ani neudělal nic nepatřičného, ale stále tu byly jisté pochyby.
Nevěděl, kdy usnul, ale spánek byl pro něj vysvobozením.
Probudil se leknutím. Ruka mu totiž sklouzla z postele a on se opovážlivě nahnul přes její okraj, až málem spadl. Něco ho ovšem zadrželo. Šokem procitl. Tohle nebylo zrovna ideální probuzení do nového dne.
Otevřel oči a spatřil usměvavou Kevinovu tvář. „Už jsem myslel, že spadneš z postele.“
Severus byl ještě rozespalý a zprvu nechápal, kde je a co se stalo. Pak si vzpomněl na včerejší večer a jeho strach z fyzického kontaktu a odhodlání spát co nejdál od Kevina, což znamenalo až na samém kraji postele.
Ve spánku se zřejmě přehoupl přes kraj a nebýt Kevina, skončil by na zemi. Trapná situace.
„Nechápu, proč spíš až na kraji,“ káral ho Kevin. „Je to tvoje postel, takže máš na ni právo. Klidně ses mohl šoupnout blíž ke mně, nevadilo by mi to. Když potřebuješ místo, tak si ho vezmi.“
Severus se zmohl jenom na úsměv. Všiml si, že Kevin je už oblečený. Měl na sobě krátké kalhoty a tričko.
„Chtěl jsem ti přinést snídani do postele, ale myslím, že bude lepší, když posnídáme všichni společně. Larry už všechno připravil.“
„Cože?“ nechápal Severus.
„Před pár minutami jsme se vrátili z nákupu v Sedberghu. Snídaně je na stole.“
„Proč o ničem nevím?“ podivoval se.
„Že by proto, že jsi spal?“ nadhodil Kevin zvesela. „Nechtěl jsem tě budit. Přišel jsi mi po včerejšku hodně unavený.“
Severus se protáhl a zpozoroval Kevinův pohled. Kevin zkoumal jeho předloktí. Levé – to, na kterém se skvělo Znamení zla. Vyděšeně strčil ruku pod přikrývku. Bylo to však naivní gesto. Na skrývání bylo už pozdě.
„Neřekl jsi mi, že máš stejné tetování jako Larry,“ podivil se Kevin.
„Já…totiž…já…“ koktal, protože nevěděl, jakou lží se opět vymluvit. „Stydím se za něj.“
„Proč?“ nechápal Kevin.
„Je s tím spojen jeden můj ne příliš veselý úsek života. Raději bych na to zapomněl. Prosím.“
„Jasně, nic se nestalo. Promiň. Nevěděl jsem.“
Opět se na sebe usmáli.
„Tak běž za Larrym do kuchyně a já hned přijdu,“ vyhnal ho Severus z ložnice. Opravdu se nepotřeboval oblékat v jeho přítomnosti. Naštěstí ho Kevin bez jakékoli připomínky poslechl.
Když sešel do kuchyně, byl velmi překvapený. Už hodně dlouho neměl pořádnou anglickou snídani. Tedy, to v Bradavicích se nepočítá. Myslel tím snídani doma. Bylo to se vším všudy. A hlavně s přáteli, když to nešlo s rodinou. Společnost - to bylo to, co mu po ránu chybělo. Lucius nebyl ta pravá osoba. To jedině Kevin dokázal tomu všemu dát šťávu, náboj, tu správnou atmosféru.
Po snídani plánovali pokračovat s pracemi na domě. Severus si s hrůzou uvědomil, že nemá pracovní oděv. Kevin ho totiž velmi pokáral za to, že chce pracovat v džínech - v tom oblečení, které si koupil na „rande“. Kevin se ho okamžitě začal vyptávat, jestli nemá nějaká trička a třeba kraťasy, protože bylo léto. Severus s nevolí musel přiznat, že nic takového nemá. Aby se vymluvil, svedl to opět na rekonstrukci a stěhování. Prý spoustu věcí už vyhodil a omylem vyhodil i některé své oblečení, v kterém běžně chodil.
Co měl asi říct? V mudlovském oblečení se fakt nevyznal. Jak měl vědět, co všechno si má koupit? Proč musí mít mudlové všechno tak složité?
Kevin tedy opět rozhodl o tom, že vyrazí do města na nákupy. Severus se cítil trapně, protože tušil, že zase něco pokazil. Cesta do města proběhla naprosto hladce a dokonce se to obešlo bez Luciusových nemilých poznámek. Dneska měl Lucius dobrou náladu. A byl dokonce milý i k Severusovi!
Kevin tentokrát zamířil do vzdálenějšího města, které bylo větší a i počet obchodů byl větší, tím pádem bohatší výběr.
Když vstupovali dovnitř, měl Severus tentokrát lepší pocit, než ze svých prvních dvou návštěv. S Kevinem to bylo jiné. Severuse těšilo, že se vždy mohl zeptat na Kevinův názor. Bylo pro něj důležité, aby se ve svém oblečení líbil. Kevin mu vždy ochotně odpověděl a doporučil jiný vzor či barvu.
Zatímco si Kevin prohlížel bundy, Severus a Lucius zůstali o samotě. Zrovna se omylem zastavili u spodního prádla. Lucius vzal do ruky jeden kousek.
„V tomhle mudlové chodí?“ strkal Severusovi slipy pod nos a tvářil se u toho nevěřícně.
„Dej to pryč,“ odstrčil Luciusovu ruku znechuceně pryč a otráveně dodal: „Vyzkoušej si to sám a mě do toho netahej.“
„Jasně, že to vyzkouším,“ souhlasil Lucius a natáhl se i pro druhý balíček. „A tyhle jsou pro tebe.“
„To ani náhodou!“ zavrčel Severus.
„Ale no tak, Severusi. Jako mudlové bychom měli nosit jejich spodní prádlo.“
„Moc pohodlně to nevypadá,“ ušklíbl se Severus.
„Ale no tak,“ zamrkal na něj Lucius. „Ale vypadá to moc hezky. Určitě by ses mu v tom líbil.“
„Komu?“ zavrčel na něj Snape vztekle.
„No, přece Kevinovi!“
„Proboha, Luciusi, já se nechystám na promenádu ve spoďárech. Nevíš, proč bych se mu ukazoval v tomhle?“
„No,“ zaváhal Lucius. „Jemu to podle mě problémy nedělá. Ráno jsem ho našel v kuchyni málem nahého. A vůbec mu to nevadilo. Měl na sobě něco podobného.“
Severus si povzdechl. Lucius ho přiváděl k šílenství, třebaže ho Luciusova informace nepochybně zaujala. Kevin, který nemá problém, ukazovat se se svým tělem? Koneckonců, Kevin si to mohl dovolit. Měl se čím chlubit.
„Fajn!“ vzdal se a dovolil, aby mu Lucius ony slipy vložil do košíku s nákupem.
„A co bys řekl na tyhle?“ ukázal Lucius najednou na červené trenky s bílými srdíčky.
„Luciusi,“ napomenul ho varovně. „Hlavně tolik nekřič.“
„Já nekřičím,“ ohradil se blonďák.
„Hlasitý jsi až příliš,“ zamračil se černovlasý muž. „Někdo si nás všimne.“
Lucius zavrtěl hlavou. „Děláš z toho vědu. Je něco špatného na výběru spodního prádla? Tyhle bys mohl koupit Kevinovi.“
„Ses zbláznil?! Proč bych to asi dělal? Nejsem padlý na hlavu,“ propíchal Luciuse nevraživým pohledem.
„Čistě z přátelství. Aby věděl, že ho máš rád.“
Snape se chytil za hlavu. Lucius ho nejspíš připraví o rozum. Jednou se z toho tupohlavého blonďáka dočista zblázní.
„Jo, tohle je vážně originální způsob vyznání lásky,“ povzdychl si Snape. „Bude si myslet, že…“
„No, právě!“ vyhrkl Lucius souhlasně. „Přesně takové dárečky si dávají zamilovaní.“
„Já nejsem zamilovaný!“ protestoval razantně. „Kdybychom spolu spali, věděl bych o tom!“
„Jasně,“ ušklíbl se Lucius. „A dnešní noc?“
„Proboha, jenom jsme leželi ve stejné posteli! Navíc to celé byl tvůj nápad!“ rozohnil se. Lucius ho v poslední době vytáčel každou druhou větou.
„Tak mu to kup jako dárek. Až bude odjíždět, bude mít na tebe památku.“
„No, to je vážně cenný dárek - blbé trenky. Tohle by mu mělo připomínat společně prožité chvíle? Ne, to by mu určitě evokovalo něco úplně jiného. Dal bych přednost dárku spojenému s tím, co jsme dělali ten týden spolu.“
„No, stát se může cokoli,“ podotkl Lucius a významně na něj zamrkal.
Snape protočil oči a zamířil raději za Kevinem, jenom aby se vyhnul další konverzaci s tím blonďatým úchylem.
Kevin si zrovna zkoušel koženou bundu.
„Páni, sluší ti,“ pochválil ho Snape.
„Dík,“ usmál se Kevin. „Asi si ji koupím.“
„Jo, to bys měl,“ souhlasil. „Určitě neprohloupíš.“
„Taky si nějakou vyber,“ navrhl Kevin.
„Ne, já… ne. Nemyslím, že by…“
„Platím já,“ dodal Kevin.
„Ne,“ zadržel ho Severus. „To s tím nemá nic společného.“
„Máš něco proti koženým bundám?“
Severus si povzdechl. „Nevím, jestli mi nějaká bude. Nejsem si jistý, jak bych v tom vypadal.“
Kevin se rozhlédl po vystaveném zboží. „Co třeba tuhle?“
Co měl dělat? Měl ho snad odmítnout?
„Podržím ti košík,“ nachomýtl se k nim Lucius.
Severus oblékl bundu. Byla pohodlná a teplá.
Kevin na něj uznale pokýval. „Sedne ti jako ulitá.“
Severus se poškrábal na zátylku. „Já nevím, jestli bych měl…“
„Co blázníš!“ ozval se Lucius. „Přece bys nekoupil něco, co ti sluší? To si raději koupíš něco, v čem budeš vypadat jako pako? Nedělej labuť a kupuj.“
Severus si povzdechl. Co měl s těma dvěma dělat? V mudlovském oblečení se necítil zrovna dvakrát pohodlně, ale pokud tihle dva tvrdí, že mu to sluší, má to snad nekoupit? Když se konečně aspoň někomu líbí? Nikdy nepřemýšlel nad tím, jak vypadá a jestli se někomu líbí. Jenomže při seznamování s lidmi to byl očividně důležitý faktor. Měl by konečně něco dělat jinak než doposud. Kevin ho přemluvil.
Pak se ještě stihli před pokladnou pohádat, kdo za bundu bude platit. Severus nechtěl v žádném případě dopustit, aby za něj Kevin utrácel jakékoli peníze. Jenomže Kevin byl neoblomný a trval na svém. Prý ji platí on a Severus to má brát jako dar.
Severus se cítil trapně. K tomu všemu mu Lucius pošeptal do ucha. „Vidíš, já ti říkal, ať koupíš ty trenky!“
První platil Kevin. Jakmile se s prodavačem vyrovnal, opustil obchod a rozhodl se počkat venku. Lucius tajně proklouzl za ním. Zřejmě věděl proč, protože jinak by ho Severus zabil. Prodavač se natáhl po košíku a začal skládat zboží na pult. Vyskládal kalhoty dlouhé i krátké, dvoje balení slipů, trička a… Severus úplně zmrzl. Červené trenky se srdíčky? Proboha, kde se to k čertu vzalo v jeho košíku? Copak už má halucinace?
Já toho Luciuse vážně zabiju! Přísahám!