15. Miliardář
Ron už déle u Charlieho nemohl zůstat. Harry znal místo jeho pobytu a dřív nebo později by si pro něj přišel, takže bylo na čase jít o dům dál. Kam, to přesně netušil. Věděl pouze, že chce být kdekoli, kde ho Harry nenajde. Nechtěl od něj odejít, ale měl strach z toho, co by mohlo následovat, až ho najde. Nedokázal by se smířit s tím, kdyby mu Harry řekl, že miluje Malfoye, a pak by za ním odešel. Chtěl se tomu vyhýbat tak dlouho, dokud to bude nutné.
Kampak se poděla jejich láska? Všechno bylo přece tak perfektní a bezchybné. Nechtěl ho ztratit, protože pořád měl ten spalující pocit někde hluboko v sobě, který ho bodal a mučil. Stále v něm hořela touha po Harryho blízkosti. Harry vstoupil do jeho života zlehka, ale s tak spalující láskou, která v Ronovi probudila dosud neznámé city. Ta láska ho zasáhla tak náhle, jako by ho píchla vosa a on snadno podlehl Harryho kouzlu. Byl proti němu bezmocný. Jenomže teď věřil, že ho chce opustit.
A to nemohl dovolit. Doufal, že tohle je způsob, jak před rozchodem utéct. Dokud mu Harry nedá sbohem, tak se nemohou rozejít.
Nevěděl, kam má jít, ale zpátky domů, kde na něj všechno padalo, nemohl. Byl si jistý, že teď už všichni vědí o jeho problémech s Harrym a jenom by se ho vyptávali. Ale kam mohl jít?
Rozhodl se pro Německo. Napadlo ho, že si najde nějaký byt a zkusí tam pár dní přežít. Snad přijde na jiné myšlenky a mezitím se nějaké řešení nastalé situace samo nabídne. Pokud se nemýlil, tak v Hamburku měl pobývat Snape. Prý zdědil po jednom svém vzdáleném prastrýci z matčiny strany obrovský majetek a rodinnou firmu, které se ujal. Už přes rok o něm neslyšel, ale předpokládal, že vede podnik a užívá si nabyté bohatství. Naposledy ho viděli, když se přišel rozloučit, než odjel natrvalo do Německa. Ne, že by se po událostech během bitvy o Bradavice spřátelili, ale pochopili, že stáli na stejné straně. Po tom všem bylo jenom zdvořilé gesto rozloučit se s někým, kdo se zasadil o očištění jeho jména. Pak Snape zmizel a Ron teď vlastně chápal, proč nestál o to zůstat v Británii. V Německu mohl začít nový život. Teď by ho docela zajímalo, jak se mu vede.
Našel si malý, skromný byteček, protože příliš financí u sebe neměl, a rozhodl se zkusit štěstí ve Snapeově firmě. Snape vlastnil rozlehlý přístav a staral se o export a import. Vlastně o jeho firmě příliš mnoho nevěděl kromě toho, že mu dost vydělává. Přístav byl dosti rozsáhlý a Ron se v něm brzy ztratil, než našel cestu do jedné z kanceláří. Slušně požádal o práci, ale nebyl dvakrát mile přijat. Nakonec se ten odporný, protivný předák uvolil a zaměstnal ho. Poslal ho do skladu, aby tam vytřel podlahu. Byla do vyčerpávající práce, takže když přišel domů, byl za celý den tak sedřený, že jenom bezmocně padl do postele a usnul. Nedokázal si představit, že takhle to bude pokračovat několik dalších dní. V přístavu bylo nekonečně mnoho hal a skladů, takže o práci by nouze nebyla, ale ta dřina!
Pracoval tam už šest dní, když došla nějaká expedice. Předák ho povolal na molo, aby pomohl s vykládkou. Ihned mu bylo jasné, že by měnil za mytí podlahy. Bedny byly neuvěřitelně těžké a už po šesti z nich byl totálně vyčerpaný. Sedmou už neudržel a upustil ji. Spíše mu jenom vyklouzla mu z rukou a dopadla na podlahu s hlasitým křachnutím. Bylo zřejmé, že ať už bylo vevnitř cokoli, teď to bylo na maděru.
Polilo ho horko. Předák ho surově popadl a začal mu velmi peprně nadávat. Ronovi bylo bídně a zahanbeně hleděl do země. Předák s ním ale neměl slitování. Ostatní pracovníci přístavu zřejmě jeho cholerickou povahu už moc dobře znali, neboť se celé scéně raději vyhnuli. Ron měl pocit, že dostane pěstí do nosu nebo kopanec do zadku, jak byl předák rozzuřený. Když spustil něco o náhradě škody, šlo už do tuhého. Neměl u sebe tolik, aby mohl zaplatit škodu. Navíc peníze nutně potřeboval sám, a to poslední, co mu scházelo, bylo, aby mu je strhli z platu. Předpokládal, že tohle špatně skončí.
„Můžete mi říct, co se tu do prdele děje?“ zeptal se někdo mírně podrážděně a Ronovi ten hlas přišel povědomý. Vzhlédl a před sebou spatřil muže ve středních letech a v dobře padnoucím obleku. Vypadal snobsky jako pravý miliardář. Vedle něj postávali další tři muži v drahých oblecích.
„Tenhle idiot právě zničil zásilku za desetitisíce!“ rozkřikl se předák. „Věděl jsem už od začátku, že toho kripla nemám vůbec zaměstnávat. Ale nemějte obavy, pane, strhnu mu to z platu. Ten mizera mi pěkně zaplatí. Nebo si nadlouho posedí v chládku.“
Předák pokračoval, ale jeho nadřízený ho už zřejmě vůbec neslyšel, protože zaměřil své černé oči na zrzavého mladíka. Jeho netečný výraz se změnil v zaujatý.
„Weasleyi?“ opáčil překvapeně. „Do prdele, co tu děláte?“
Ron neměl odvahu vzhlédnout, jak se před ním styděl. Již za školních let si Snape utahoval z jeho nešikovnosti a inteligence, a teď to vše svou neschopností jenom potvrdil.
„Pojďte se mnou,“ vybídl ho bez hnutí jediného svalu v obličeji a pak skočil do řeči předákovi, který neustále něco mumlal. „Tu škodu proplatí firma. Pokračujte.“
Pak znovu mlčky pokynul Ronovi, aby ho následoval a zrzek tak učinil. Klopýtal za ním pokorně jako zpráskaný pes.
„Pane profesore, za tu škodu se moc omlouvám, zaplatím ji,“ mumlal zrzek zahanbeně.
„To nechte plavat a raději mi vysvětlete, kde jste se tu vzal,“ odbyl ho Snape a zpomalil, aby ho zrzek dohnal.
„No, přijel jsem z Rumunska, kde jsem byl na návštěvě u svého bratra…“ začal Ron obsáhle vysvětlovat svou současnou pozici.
„Tyhle podrobnosti mě fakt nezajímají,“ zarazil ho bývalý profesor lektvarů. „Když jste hledal práci, měl jste přijít za mnou.“
„Já…“ zakoktal se Ron, „řekli mi, že nemáte čas…“
„Chápu,“ přikývl Snape, „nemůžou ke mně pustit každého moulu.“
Ron nebezpečně zrudl až za ušima.
„Vás jsem tím samozřejmě nemyslel,“ ujistil ho Snape, když viděl, jak se zrzka dotkl. „Vy nejste moula, ale dávný přítel. Měl jste se ohlásit, všechno bych zařídil.“
Mířili ke kancelářím.
„Té bedny je mi líto. Já… moc si vážím vaší dobrosrdečnosti.“
„Běžte s těmi sračkami o laskavostech do prdele,“ odbyl ho Snape. „Jedna zasraná bedna firmu nezruinuje. Upřímně mě fakt nezajímá, co za pičoviny se v nich převáží. Na jedné rozbité zásilce naštěstí má firma nestojí ani nepadá.“
Ron zrudl. Takhle Snapea neznal. Zdálo se, že ho peníze a moc změnily k nepoznání.
Vstoupili do administrativní budovy a zamířili k jeho ředitelně. Příjezd majitele firmy vzbudil uvnitř budovy hotový poprask a většina zaměstnanců se vyhrnula na chodbu, aby se pozdravila se svým nadřízeným. Snape všechny odbyl a zavřel se do své velmi prostorné a přepychové kanceláře. Pokynul Ronovi, aby si sedl na velmi pohodlný gauč. Rona by nikdy nenapadlo, že tento kus nábytku je standardním vybavením každé kanceláře. Snapeova ředitelna mu připomínala napůl pracovnu a napůl obývací pokoj.
„Máte u svých zaměstnanců obrovský respekt,“ prohlásil Ron obdivně.
Snape se pohrdlivě ušklíbl. „Říkejte si tomu, jak chcete, ale tihle idioti se mi snaží jenom vlézt do zadku, proto si je musíte držet od těla. To si vážně myslíte, že jim jde o mě a firmu? Jenom hledají způsob, jak přijít lehce k velkým penězům. Snaží se mi vlichotit. Nepovažuji to za milé, ale protivné. Zasraní buzeranti.“
Ron zrudl ještě víc. Vůbec netušil, proč ho sem vůbec Snape vzal. Co po něm bude chtít?
„Já… možná bych měl už jít,“ zvedl se nejistě z gauče.
Snape, který procházel kolem okna, z něhož byl dokonalý rozhled po přístavu, se k němu obrátil. „Myslel jsem, že hledáte práci?“
„No, já…“ zakoktal Ron a opět padl na prostorný gauč.
„Nemusíte říkat nic. Můžete mi dělat asistenta.“ Usedl za svůj pracovní stůl.
„Asistenta? Vám?“ podivil se zrzek naprosto nečekanou nabídkou. „Ale já…“
„Nemusíte mít obavy,“ uklidnil ho Snape, „většina asistentů skoro nic nedělá.“
Ron nevěděl, co má říct. Snape mu nabízel práci, dobrou práci. Dokonce práci, která nemá nic společného s mytím podlahy, nošením beden či jinou manuální činností. Na druhou stranu on nebyl kancelářský typ. Možná Hermiona nebo Harry, ale on byl jenom hloupý zrzek, kterého by za chvíli všechno papírování zahltilo, a ani nevěděl, která účtenka a dokument kam patří. Určitě by to dopadlo jako u Freda a George, jenomže se Snapem by nešlo o pár galeonů, ale o milióny. Takovou odpovědnost si nemohl dovolit.
V té chvíli někdo vtrhl do místnosti. „Promiňte, pane,“ omlouval se nějaký pán v obleku, který Snapea předtím doprovázel, a kromě něj stál ve dveřích ještě někdo jiný. Nějaký mladík v riflích a upnutém tričku, který žvýkal žvýkačku a tvářil se u toho dost otráveně. Rona napadlo, že se Snapem flirtuje, protože po něm hodil dost výmluvný výraz.
Snape si povzdechl. „Teď ne, mám tu dost důležité jednání, Franku. Co kdyby ses postaral o našeho milého přítele?“ Obrátil se na kamarádíčka, který vypadal, jako kdyby právě vyšel z bordelu. „Za hodinu se ti budu věnovat.“
„Hele, jsem tu kvůli práci,“ opáčil mladík otráveně. „Za tu dobu jsem si už mohl vydělat docela slušný prachy.“
„Když budeš držet hubu, miláčku, a počkáš dalších zasraných čtyřicet minut, vyděláš si dvojnásobek,“ ujistil ho Snape.
Mladík protočil oči a zatvářil se otráveně, ale kývl na jeho nabídku. Ron byl přesvědčený, že se muselo jednat o vysokou částku, neboť jinak by se mladík sbalil a vypadl.
Snape mávl rukou, aby už zmizeli.
„Kdeže jsme to skončili?“
„Kdo byl ten mladík?“ zeptal se Ron se zájmem.
„Nevím, sebrali jsme ho na ulici,“ pronesl Snape nevzrušeně, jako by mluvil o běžné věci.
„On se živí prostitucí?“
„Očividně,“ přikývl Snape. „Máte zájem fušovat mu do řemesla?“
„Cože? Ne, to rozhodně ne,“ zděsil se zrzek a zrudl až po konečky vlasů. „Proč je tady?“
Snape si bezmocně povzdechl a věnoval Ronovi soucitný pohled. „Nejspíš, aby pracoval.“
„Ah,“ vydechl mladík překvapeně, a kdyby to bylo fyziologicky možné, zrudl by ještě víc. „Vy si kupujete…?“
„Za prvé vám do toho nic není a za druhé ano, kupuji si sex. Člověk mého postavení si může dovolit vyhazovat peníze za podobné voloviny. Ale nemusíte mít obavy, že by tohle byla náplň vaší pracovní činnosti. Na shánění prostitutů mám vlastní lidi.“
„Vás tohle baví?“
„Mám sex rád, vy ne?“
Ron nevěděl, kam se svým zrakem. O sexu nikdy s nikým takhle otevřeně nemluvil. A se Snapem už vůbec.
„Vy máte ale zřejmě stálého partnera,“ prohodil Snape. „Myslel jsem, že jste s Harrym?“
Uhnul pohledem a snažil se jím propálit nádherný koberec.
„Aha,“ usoudil Snape, „takže se mezi vámi něco stalo. Proto jste tady, že ano? Utekl jste.“
Ron ani nedutal. Styděl se. Snape byl už další člověk, který tušil, že mezi ním a Harrym to není v pořádku. Na okamžik pohltilo kancelář úplné ticho. Ron nechtěl přiznat, že má Snape pravdu, na druhou stranu jakékoli zapírání by bylo zbytečné.
„Byl vám nevěrný,“ promluvil do ticha Snape svým klidným, nezaujatým hlasem, jako kdyby hodnotil počasí za oknem. „Je to tak?“
Ron překvapeně vzhlédl. „Jak to víte?“
Co mohl vědět o Harryho nevěře, když žije stovky kilometrů daleko? Má to něco společného s Malfoyem? Udržuje s ním přátelské kontakty? Ta představa se mu ani trochu nezamlouvala.
„Prostá dedukce,“ opáčil Snape líně. „Neznám nic jiného, co spolehlivě zruinuje jinak harmonický vztah, než žárlivost. Nejspíš jste přišel na jeho milostný poměr a teď si myslíte, že dokážete utéct před krutou pravdou. Není to tak?“
Ron neodpověděl.
„Vyřešilo to něco?“ provrtal ho Snape svým pohledem.
Zavrtěl hlavou a poté bezmocně hlesl: „Nevím, co mám dělat.“
„Možností se nabízí hned několik, ale žádná z nich nevrátí to, co se stalo, takže nejlogičtější bude se k němu vrátit. Rozchodem nic nevyřešíte, tím jenom od problému utečete. Jestli bez něj nedokážete žít a milujete ho, navrhuji, abyste se raději trápil po jeho boku, než se trápil, že s ním nejste. Minulost se změnit nedá, takže vám nezbývá nic jiného, než se s jeho nevěrou vyrovnat. Předpokládám, že ke stejným závěrům jste se dopracoval i bez mé pomoci.“
Ron seděl shrbený a zahloubaný. Snape měl samozřejmě pravdu. Nechtěl Harryho opustit, ale taky ho bolelo pomyšlení, že právě teď píchá s Malfoyem.
„Co když mě už nemiluje?“ špitl.
„Naznačil někdy, že by chtěl od vás odejít?“ pozvedl Snape obočí.
„Já nevím, ne, já…“ koktal nesměle.
Povzdechl si. Ještě s nikým o Harryho nevěře nemluvil, protože se necítil připravený, ale když už Snape toto téma začal, věděl, že on je ta správná osoba, které se svěřit. Nebyl zaujatý, nebude ho utěšovat prázdnými slovy. Snape dokázal být přímý, a nejspíš proto tolik ubližoval. Pravda většinou bolí.
„Bydlíte stále spolu?“
„Ano, ale…“
„Spí každý večer doma?“
„Ano, ale…“
„Spíte ve společné posteli?“
„Ano, ale…“
„Tak na co si stěžujete, Weasleyi? Váš vztah momentálně prochází krizí, ale z toho, co jste řekl, nemám pocit, že by vás chtěl Potter opustit. Ano, podvádí vás, ale vždy se k vám vrací, a to je to nejdůležitější. Kdyby mu na vás už nezáleželo, prostě by se sbalil a odešel. Pořád spíte v manželské posteli a pořád má zájem o nějaký kontakt s vámi. Možná je unavený ze stereotypu a hledá jenom krátkodobé povyražení. Na tom dokonce nevidím nic zvláštního.“
Ron se překvapeně obrátil k muži před sebou. Snape vstal od stolu, obešel ho a stanul před nebohým chlapcem.
„Ale já…“ špitl zrzek, „jsem jenom obyčejný kouzelník. Nejsem krásný ani chytrý. Nemám práci, ve které bych dosahoval takových úspěchů, aby na mě mohl být Harry pyšný. Možná se za mě stydí. Možná nejsem pro něj dost dobrý. Není na mě nic výjimečného. Jsem jak malá uplakaná holka. Jak bych se mohl Harrymu líbit? Copak se můžu měřit s Malfoyem?“
„Aha,“ pochopil Snape, „tím se všechno vysvětluje.“
„Co tím chcete říct?“ hleděl na něj Ron užasle.
„Malfoy je jenom rozmazlený spratek, který hledá povyražení. Lovením v cizích vodách si honí své vlastní ego a dokazuje si svou výjimečnost, že může mít každého, na koho si ukáže. Jde mu pouze o sex. Takový hlupák nedokáže mít vážný vztah. I to mohl být důvod, proč si ho Potter vybral. Toužil pouze po nezávazném sexu a věděl, že Malfoy po něm nebude chtít žádné závazky. Vzrušuje ho příchuť dobrodružství a pocit, že dělá něco zakázaného, protože zakázané ovoce nejvíc chutná, ale ve skutečnosti touží po vztahu, kde vládne láska. Potřebuje někoho, kdo bude o něj pečovat, kdo mu dá pocit jistoty a bezpečí, a to nemůže čekat od Malfoye. Vůbec mu nevadí, že nejste jako Malfoy, právě díky tomu s vámi je. Jste ten typ, se kterým může žít v harmonickém vztahu, kterého může milovat a důvěřovat mu. Užívá si sice jinde, ale stále se vrací na místo, kde na něj čeká otevřená náruč a člověk, který o něj pečuje a miluje ho. Váš vztah má pro něj velkou cenu, pouze si ten hlupák neuvědomil, že kvůli krátkodobému pobavení a své nerozvážnosti dal všanc příliš mnoho. Podělal to, a jak ho znám, dřív nebo později se ho zmocní pocit viny a bude se snažit všechno urovnat. Bude litovat, a jestli ho opustíte, nikdy si to neodpustí. Je jednoduché sbalit se a utéct, ale stejně tím nic nevyřešíte. Navíc pokud bez něj nedokážete žít, příliš si nepomůžete. V životě není snadné činit důležitá rozhodnutí. Někdy si musíme vybrat mezi menším zlem a tím větším.“
Ron schoval tvář v dlaních a rozbrečel se. Vůbec pro něj nebylo lehké přiznat, že ho Harry podvádí. Bolelo to, ale potřeboval to. Konečně mohl říct nahlas, co ho již nějako dobu velmi trápilo. Teď, když se mohl svěřit, se mu ulevilo.
Snape si přisedl k němu a podal mu kapesník.
„Nečekejte ode mě slova útěchy,“ prohodil, „ale můžete si posloužit mým ramenem .“
Ron se hlasitě vysmrkal a pak se opřel o nabídnuté rameno. Dotyčný očividně nečekal, že jeho slova budou brána doslova, poněvadž se zatvářil překvapeně, ale pak zrzavého mladíka objal. Sám se divil, jak to dokázal.
„Děkuji,“ špitl Ron vděčně. Přesně tohle potřeboval slyšet. Holou pravdu, před kterou se snažil celou dobu utíkat. Dřív nebo později bude čelit faktu, že ho Harry podvedl a bude muset nějak zareagovat, až se s ním setká tváří v tvář.
„Za co?“ nerozuměl Snape. „Že monogamie není přirozená, je odvěká pravda. Životním posláním muže je plodit potomky, což se děje skrze pohlavní akt. Prostě to má v genech. Touží po dobrodružství, ale je rád, když se má ke komu vrátit. Romantická představa páru, který si je stoprocentně věrný, nemá nic společného s obyčejným životem. Žijeme ve světě, v němž musíme přijmout jeho pravidla. Je smutné, že vás s ním podvádí pravidelně, protože známost na jednu noc je o něco snesitelnější. Navíc je to někdo, koho znáte, a o to je to těžší. Ale neměl byste se sesypat, protože na tohle Malfoy čeká. Ukažte mu, že jste velký bojovník a že mu Harryho nedáte. Musíte si sebe vážit, protože máte svou cenu.“
Ron si povzdychl. „Jsem hrozně unavený. Za poslední měsíce bylo toho na mě až příliš. Celá ta záležitost je velmi stresující. Cítím se úplně na dně.“
„Tak se sebereme a pojedeme ke mně domů. Tam se najíte, co hrdlo ráčí, dáte si bylinkovou koupel, objednám vám masáž a pořádně se vyspíte.“
„Ale…“ vykoktal Ron překvapený Snapeovou nabídkou.
„Jste mým hostem,“ usmál se Snape, který byl sám už příliš dlouho. Poté, co odjel z Británie a usídlil se zde, občas se cítil osamělý. Ron byl aspoň střípek z jeho minulosti, který dal jeho životu přesnější obrysy. Uvědomil si, čím byl a čím je. Minulost byla jeho součástí, neměl by před ní utíkat.
„Cestou si můžete vyzvednout věci ze svého bytu.“
„To myslíte vážně?“ podivil se zrzek.
„Smrtelně,“ ujistil ho Snape s kamennou tváří.
A/N: Soft Cell Where Did Our Love Go (originál Supremes)
Baby, baby, where did our love go. Oh, don't you leave me, don't you leave me no more. I've got this burning, yearning, yearning feeling inside me, oh, deep inside me and it hurts so bad. You came into my life so tenderly with a burning love that stings like a bee and now that I've surrendered so helplessly, you know I believe you wanna leave me.
Komentáře
Přehled komentářů
ja neviem... mne takýto Severus nesedí... všetko je oukej, len tie nadávky, mne sa na Severusovi vždy páčilo práve to, že je nepríjemný, uráža a je na každého odporný, ale neviem si predstaviť, že by takto vulgárne nadával... samozrejme aj Severus nadáva, ale má to úroveň. Ale zasa aj Ron je to očividne riadne OOC takže... chápem, že aj Severus je iný. Inak páčilo sa mi ako to Ronovi vytmavil a zostal nad vecou... a dokonca ho k sebe pozval :) Dakujem za zážitok :)
Re: vulgárny Severus?
(xinef, 9. 1. 2013 12:21)
Severus mluví hlavně podle toho, s kým jedná. Pokud jde o obchodní partnery a mluvení na veřejnosti, tak vybírá jiná slova a formulace. Dřív si dával pozor, co říká, protože byl jenom obyčejný profesor na škole, který to chtěl někam dotáhnout. Jednal sice v rukavičkách, aby si to nikde nerozházel, ale nic z toho neměl. Když dostal s penězi určitou volnost, rozhodl se nechat svůj předchozí život za sebou Otázka je, zdali je šťastnější.
On si může dovolit být v soukromí upřímný a vyjadřovat se dle libosti. A když Rona pozval k sobě domů, řeší s ním jeho vztah a mluví s ním bez obalu, je vidět, že ho bere jako blízkého člověka, téměř přítele. Díky za komentář.
.....
(Saskya, 6. 1. 2013 15:10)
téééda, Severus prešiel radikálnou zmenou :D
konečne niekto, kto to Ronovi vytmavil a nedáva si servítku pred ústa :)
Re: .....
(xinef, 9. 1. 2013 12:03)Prachy člověka změní. Uvidíme, jestli jeho rady Ronovi nějak pomohou. Díky.
vulgárny Severus?
(Monika, 6. 1. 2013 22:07)