04. Všichni už to vědí
Druhý den odpoledne navštívil Hermionu a společně s nejmenšími dětmi si udělali výlet do cukrárny a na pískoviště. Zrovna seděli na lavičce a pozorovali hrající si ratolesti, když Hermiona promluvila. „Stalo se něco, Rone?“
„Cože?“ vzhlédl k ní zrzek překvapeně, protože ho vytrhla ze zamyšlení.
„Vůbec mně nevnímáš,“ vytkla mu mladá žena. „Nad čím přemýšlíš?“
„To nic,“ snažil se ji odbýt. Nehodlal před ní řešit své rodinné problémy. Byla to pořád ta samá písnička.
„Jde zase o Harryho, že ano?“ odtušila mladá žena.
Povzdychl si. Stejně jako bylo zbytečné zastírat to před matkou, nelhal ani jí. Koneckonců byla jeho nejlepší přítelkyní a on se jí mohl vždy se vším svěřit. A kdyby tak náhodou neučinil, stejně by si vše ihned domyslela.
„Zapomněl na ten zápas,“ hlesl. „Jamese to velmi vzalo. Asi se teď na Harryho pořádně zlobí.“
„V poslední době na vás zapomíná často,“ odpověděla zamyšleně.
„Má toho hodně,“ bránil ho zrzek už automaticky. Obhajoval ho téměř celých deset let jejich manželství.
„Tím myslíš jeho milence?“ zeptala se a její hlas zněl přísně.
„Hermiono,“ napomenul ji chabě.
„Rone, proč tohle děláš?“ vyjela na něj vyčítavě. „Vůbec to nemáš zapotřebí. Měl bys od něj odejít,“ poradila mu náhle.
Zrzek vedle ní na okamžik strnul a pak se k ní zděšeně obrátil. „Tohle neříkej. Jsme manželé, máme děti…“
„Rone, on tě podvádí!“
„Nemusíš tak křičet, aby to všichni slyšeli,“ zamračil se na ni. „Hlavně ne děti. A o mě tu už vůbec nejde.“
„Ne, to máš pravdu,“ přikývla žena teď relativně klidně. „Nejde o tebe, ale o děti.“
„Oni svého otce potřebují,“ hájil se. „Nemůžu jim ho vzít.“
„Nic jim taky nebereš,“ vysvětlovala trpělivě. „On od nich odešel sám. Celé dny je pryč, nevěnuje se jim. Jak by se jim mohlo stýskat po někom, koho skoro vůbec neznají?“
„Přeháníš,“ zastával se zrzek svého manžela, i když věděl, že má Hermiona pravdu. „Dřív s nimi býval častěji. Hrával si s nimi.“
„Jenomže teď se tváří, že žádné děti nemá,“ dodala Hermiona nekompromisně. „Tvoje děti na tom budou stejně, když s ním zůstaneš či od něj odejdeš. Nezmění to vůbec nic.“
„Tak vidíš,“ špitl zrzek. „Zůstanu.“
„Budeš se trápit. Máš právo žít ve šťastném a spokojeném vztahu, a jestli ti není dobře s ním, jsou tu i jiní. Můžeš svým dětem najít lepšího otce.“
„Tohle neříkej, Hermiono.“
„Myslím to vážně. Chci, abys byl šťastný. Ty i vaše děti.“
„Jenomže Harry…“
„…na vás kašle. No tak si to přiznej, Rone, že mu na vás nezáleží. Já vím, že ho miluješ, ale nemá cenu žít v nešťastném manželství. Lžeš sobě i vašim dětem. Jenomže nikoho neoklameš, ani sebe ani je. Ony poznají, že to není v pořádku. Ty děti na to doplatí. Možná je čas, abys s tím začal konečně něco dělat.“
„Je to složité,“ bránil se.
„Ne, je to až směšně jednoduché,“ odporovala. „Měl by sis s ním sednout a promluvit. Buď rodina nebo milenec. Ať si vybere. Už mu nic netoleruj. Jenom toho zneužívá a všem okolo sebe ubližuje. Hlavně dětem.“
„Já vím,“ kývl zrzek na srozuměnou.
„Je mi to tak líto,“ natáhla k němu ruku a pohladila ho po předloktí. „Vím, jak jste se milovali. Byli jste tak úžasný pár. Nechápu, kde se stala chyba.“
„Já taky,“ povzdechl si Ron sklíčeně.
„Jsi skvělý manžel a ještě lepší otec,“ dodávala mu sebevědomí. „Neviň ze všeho jenom sebe.“
„Možná nejsem dost dobrý milenec,“ nadhodil Ron sklíčeně.
„Copak jde ve vztahu jenom o tohle?“ podivila se Hermiona. „Jsou mnohem důležitější věci. Měl by si vážit všeho, co mu dáváš a co pro něj děláš. A že to není zrovna málo. Už mu nedávej víc. Nezaslouží si to. Pak si myslí, že mu projde všechno. Prostě mu dej najevo, že pokud se nezmění, tak od něj odejdeš.“
„Kam bych asi tak šel?“ posteskl si.
„Ke svým rodičům?“ nadhodila s jistotou sobě vlastní.
Ron se zatvářil nepříliš nadšeně.
„Já vím, že to není nejlepší řešení, ale pořád lepší u nich než s ním. Tolik šancí jsi mu dal, ale on tě pokaždé zklamal. On už se nezmění, takže je načase jít.“
***
Uprostřed června uspořádal jeho bratr Bill se svou manželkou Fleur dětskou oslavu. Jejich dvojčata slavila osmé narozeniny. Byla pozvána široká rodina a nejvíc se Ron divil, že byl Harry ochotný přijít. Většinou se totiž rodinným oslavám vyhýbal. V poslední době se to stávalo pravidlem.
Jejich rodina byla rozvětvená, ale všichni se rádi spolu stýkali. Ron navštěvoval jak svého bratra Billa a jeho děti, tak Remuse s Tonksovou a Hermionu s Percym. Fred a George se věnovali spíše obchodním záležitostem, ale Fred se už stihl oženit s Angelinou a měli spolu dvouletého syna. Charlie byl stále v Rumunsku a kdoví, zdali měl vážnou známost. Ginny zase hrála profesionálně famfrpál, chodila s Michaelem Cornerem, ale děti neplánovala.
Ron občas navštívil i kamarády ze školy. Třeba Neville Longbottom se oženil s Hannah Abbottovou, se kterou měl dvě děti. Hannah vedla hospodu U Děravého kotle, takže když zrzek mířil na Příčnou, nezapomněl se tam s dětmi stavit.
Co se ovšem týkalo Harryho, měl pocit, že se jeho manžel všem známým a příbuzným raději vyhýbá. Ačkoliv se zdálo, že vztahy mezi jednotlivými členy rodiny jsou bezvadné, zdaleka nebyly.
Například Ronova matka. Vždy měla Harryho ráda, považovala ho za svého dalšího syna, ale její vztah se k němu změnil. Viděla, jak ubližuje Ronovi a nesouhlasila s tím. Chovala se k Harrymu laskavě a zdvořile jenom kvůli svému synovi a Rona neustále ponoukala k tomu, aby jeho sprosté chování už netoleroval a sbalil se.
Protože jeho matka byla také jenom žena, která má neustálé sklony řešit vztahy a štěstí svého syna, věděl o Harryho nevěrách i Ronův otec. Zrzek se nemohl ubránit dojmu, že i on na jeho manžela zanevřel. Už k němu nebyl tak vstřícný a laskavý.
Jenomže všiml si toho Harry? Zdálo se totiž, že se jeho přítel už o nikoho z nich nezajímá.
„Všechno v pořádku, Rone?“ zeptal se ho Bill, když na chvíli osaměli.
„Jasně, co by mělo být?“ usmál se Ron. Už mu lezlo na nervy, jak se ho všichni vyptávali na jeho vztah s Harrym. Proč se v tom musí všichni šťourat?
„Jenom jsem myslel… ty a Harry…“
„Bille, všechno je fajn,“ odbyl ho zrzek. „Je to moje manželství a vím, že ti na mně záleží, ale nepleť se prosím do mých záležitostí. Taky neřeším tvůj vztah s Fleur.“
„Protože mezi námi je všechno v pořádku,“ odpověděl mu bratr.
Zrzek si povzdechl. „Ale my se s Harrym nehádáme, nebije mě ani mě psychický netýrá. Kdyby ano, dávno bychom spolu nebyli. Všechno je v pořádku.“
„Ne, není,“ opravil ho Bill. „Myslíš, že si toho nikdo nevšimne, Rone?“
„A co chceš slyšet? Že mě podvádí? Že mi to vadí?“ vyjel zrzek podrážděně. „Samozřejmě mi to vadí, ale mám ho rád. Nechci rozbít rodinu. Kvůli takové prkotině přece nemá smysl zničit vše, co jsme za ta léta vybudovali. Naše děti nás potřebují oba.“
„Tomu rozumím. Ale má cenu trápit se ve vztahu, který nefunguje?“
„Já se netrápím, jsem šťastný,“ odporoval mladík.
„Ne, jenom si to namlouváš, a to je špatně. Vím, co pro tebe znamená rodina, ale někdy musíš myslet i na vlastní štěstí.“
„Chci být s ním. Neumím si bez něj představit svůj život. Kam bych šel? Co bych dělal?“
„Pokud jde o tohle, můžeš se na nás spolehnout.“
„Bille, děkuji za tvou starostlivost, ale já se nehodlám rozvádět. Slíbil jsem, že s ním zůstanu v dobrém i zlém, neuteču před první překážkou. Uvidíš, že se to spraví. Jenom tohle období musíme překonat.“
„Dobře,“ přikývl Bill. „Je to tvoje manželství a tvůj život a já tvé rozhodnutí respektuji. Přesto, kdybys cokoli potřeboval, vždycky tu budu.“
„Dík,“ usmál se zrzek chabě a byl vděčný, že má tak skvělé bratry.
Také Hermionino chování vůči Harrymu se změnilo. Ne, už to nebyla ta slavná nebelvírská trojka. Už byli jenom dva – on a Hermiona. Harry už dávno nebyl ten třetí do party. A nejhorší na tom všem bylo, že mu to očividně nevadilo. Hermiona a Harry si už neměli co říct, a to Rona mrzelo.
„Harry, mohla bych s tebou mluvit?“ odchytila ho na oslavě. Celý večer s ním chtěla hovořit, ale až nyní vycítila příležitost.
„Jasně, co se děje?“ obrátil se k ní černovlasý muž.
„Jak se můžeš tak hloupě ptát?“ zavrtěla hlavou. „Celé týdny jsme se neviděli. Naposledy jsi byl u nás, když jsme dělali grilovačku, a to bylo před dvěma měsíci! Přitom to máš k nám jenom pár kroků.“
„Ah, jasně, promiň,“ zamumlal na omluvu, „mám hodně práce.“
„Zapomněl jsi na Liliiny narozeniny,“ pokračovala ve výčitkách.
„Mrzí mě to,“ zahuhlal sotva srozumitelně.
„Taky jsi zapomněl na ten famfrpálový zápas.“
„Takže on si u tebe stěžoval?“ ušklíbl se Harry hořce.
„Ne, abys věděl, on si vůbec nestěžuje. Nechápu, kde bere tu sílu po tom všem s tebou zůstat. Stará se o děti, o domácnost, a ty se ani neobtěžuješ přijít domů. Co se to s tebou zatraceně děje?“
„Mám moc práce,“ odpověděl automaticky.
„To je tvá odpověď na vše,“ odpověděla pohrdlivě. „Ještě pořád tě baví lhát? Copak ti nezáleží na vlastní rodině?“
„Ovšemže záleží, jenom…“
„… dost zvláštním způsobem to dáváš najevo,“ dopověděla. „Harry, vůbec tě nepoznávám. Zapomínáš na vlastní rodinu, na přátele. Jsi jako někdo jiný. Řekni, máš Rona ještě pořád rád?“
Překvapeně k ní vzhlédl. „To Ron, že ano? Co ti o mě napovídal? Udělal ze mě toho největšího parchanta na světě? Na co si pořád stěžuje? Vydělávám málo peněz nebo co? Co mu ještě chybí?“
„Ty,“ odpověděla klidně, „pořád tě brání a zastává se tě. Má tě rád. Jenom čeká, až se k němu vrátíš.“
„Vy všichni jste se snad spolčili proti mně!“ vyjel podrážděně. „Všem ležím v žaludku. Pořád mi něco vyčítáte. Proč musím být zrovna já ten špatný?“
„Jsi to ty, kdo se nestará o svou rodinu, ne Ron. Nemusí mi nic říkat, mám oči a zdravý rozum. Vidím, jak na svou rodinu kašleš. Kašleš i na vlastní přátele. Nevím, co se s tebou děje, Harry, ale nelíbí se mi to.“
„Jste oba dva úplně stejní!“ rozčílil se. „Jsem to já, kdo tuhle rodinu živí! Ty si myslíš, že je to málo?“
„Děti nechtějí peníze, ale tebe,“ upozornila ho.
„Je mi líto, ale jeden z nás ty peníze vydělat musí, takže jestli Ronovi vadí, že jsem po práci unavený a chci si odpočinout, pak by měl jít do práce místo mě. Mám snad právo po tvrdém pracovním dnu si trochu užít a odreagovat se.“
Hermiona zavrtěla hlavou. „To bys mohl i se svou rodinou.“
„Dost, tyhle řeči nehodlám poslouchat. O co zase Ronovi jde?“
Vztekle se otočil a odešel mezi ostatní hosty.
***
O týden později se Ron opět sešel na zahradě s Lupinovými. Navštěvoval je často a byli dobrými přáteli. Tonksová musela mimořádně do práce, a tak byl Remus doma sám.
Remus si s dětmi rád hrával a vymýšlel ty nejroztodivnější hry, proto ho děti tolik milovaly. Ron byl občas smutný při pohledu, jak si Remus hraje s jejich dětmi, protože na jeho místě měl být Harry.
Děti si zrovna hrály spolu, a tak si Remus trochu oddechl. Posadil se ke stolu pod slunečník vedle Rona.
„Podařilo se ti promluvit s Harrym na té oslavě?“ navázal zrzek rozhovor.
„Snažil jsem se,“ odpověděl Lupin.
„Snažil?“ povšiml si zrzek jisté podivnosti.
„Nebyl zrovna výřečný. Neustále odváděl téma, vymlouval se na práci a celkově se mi zdálo, že přede mnou něco tají. Chová se takhle normálně?“
„Bohužel ano,“ přiznal zrzek.
„Co se to s ním děje? To ta práce? Pořád mi tvrdí, že jí má hodně. Neměli by ho takhle vytěžovat. Tohle přece není normální.“
„Mluvil jsi o tom s Tonksovou?“ odvětil zrzek.
„A o čem?“ nerozuměl Remus.
„Harry přece žádné přesčasy nedělá.“
„Bylo mi to divné, protože Dora říká, že v práci mají docela klid. Jenomže ona není Harryho parťačka. Nehlídá, co dělají ostatní bystrozorové,“ ozřejmil vlkodlak. „Myslel jsem, že je Harry vytíženější než ostatní. Neměl jsem důvod nevěřit mu. Tak proč nemá čas? To kvůli těm famfrpálovým tréninkům?“
„Ne,“ zavrtěl hlavou Ron. „Ty jsem si vymyslel.“
„Tak kam potom chodí?“ nechápal Remus.
Ron pokrčil rameny. „Nevím. Upřímně řečeno mě to ani nezajímá. Je mi jedno, za kým chodí. Jestli se mi uleví, když to budu vědět? Ne. Nic to nezmění, nic to neulehčí.“
„Zahýbá ti?“ vypálil na něj Remus překvapený tím, co se právě dozvěděl.
Ron se hořce usmál.
„Ale posledně… to byla přece legrace! Nemyslel jsem to vážně. Harry… on by…“ nerozuměl.
„Vidíš, mluvil jsi o tom v žertu, a přesto je to pravda. Je to směšné. Měl bych teď všechno popřít. Je to Harryho tajemství, měl ti ho vyzradit on. Měl bych se teď cítit hloupě.“
„Ne,“ ujistil ho Remus, „i ty jsi můj přítel. Je mrzuté, že v poslední době mám k tobě blíž než k němu. Jenomže si to způsobil sám. Přestal se se mnou bavit.“
„Proč si myslíš, že se ti vyhýbá?“ zajímal se zrzek. Pamatoval si, že Remus byl pro Harryho jedním z nejdůležitějších lidí, dával na jeho radu a s lecčím se mu svěřoval, ale teď už to nebylo jako dřív.
Remus pokrčil rameny. „Jestli je pravda, že má milence… asi má strach přiznat se mi. Stydí se, protože ví, že bych ho nepochopil. Pro mě Dora a Teddy znamenají vše. Nikdy bych je nepodvedl. A on to ví.“
„Vlastně je teď úplně osamocený. Všichni jsme se spikli proti němu,“ povzdechl si zrzek. „Ani Hermiona nemá pochopení pro jeho nevěry.“
„Ona o tom taky ví?“ podivil se vlkodlak možná i trochu rozladěně. Proč to před ním tak dlouho tajili?
Zrzek přikývl.
„Kdo všechno to ještě ví? Nejsem náhodou já ten poslední, kdo se všechno dozví?“
„Nevědí to všichni,“ bránil se zrzek, „tedy… mnozí si to již domysleli. Je to tak očividné, že už nevím, jestli má cenu vyvracet to. Tak proč to Harry pořád popírá? Co z toho má?“
„Netuším,“ odpověděl Remus.
„Proč mi pořád jenom lže? Jestli mě už nemiluje, ať mi to řekne do očí.“
„Možná sám neví, co vlastně chce,“ odpověděl Remus zamyšleně. „Možná váhá mezi ním a vámi. Dej mu čas rozhodnout se.“