09. Milenec na obzoru
Příští víkend Harry na své děti opravdu nezapomněl. Vyzvedl je v sobotu odpoledne a s Ronem se dohodl na tom, že u něj zůstanou i přes noc. Zrzek byl jeho návrhem trochu překvapen, neboť s ohledem na to, jak své děti jeho manžel v poslední zanedbával, byla tohle nečekaná změna. Neviděl ovšem nejmenší důvod, proč by neměl souhlasit. Alespoň se Harry začal o děti starat a věnovat se jim.
Tím, že si je vzal Harry k sobě, se mu uvolnila neděle, a tak vytáhl z kapsy Cormacovu adresu, kterou si tam schoval napsanou na malém útržku pergamenu. Dosud neměl čas ji použít. Necelou hodinu váhal, než se odhodlal a poslal Cormacovi krátký vzkaz s žádostí o setkání. Nebyl si jistý, zdali to bylo šťastné rozhodnutí. Také měl obavy, že bude odmítnut, neboť nebylo tajemstvím, že neděle bývají zasvěceny famfrpálovým zápasům. A mimoto měl McLaggen nabité i všední dny, ať už šlo o zápasy či pouhé tréninky a kondiční cvičení. A samozřejmě další povinnosti – interview, reklamní akce, večírky, focení…
Proto byl rád, když se dočkal kladné odpovědi. Tuto neděli měl Cormac mimořádně volno, a tak v neděli dopoledne stál zrzek před lokálem v kouzelnické čtvrti Manchesteru a vyhlížel McLaggena, který dorazil o deset minut později, ale neskutečně mu to seklo. Nemohl z něj spustit oči. Cormac byl pořádný kus chlapa, samý sval a šlacha, pevné tělo. Na brankáře velmi dobře stavěný. Ron si mimoděk vzpomněl, jak Harry kdysi tvrdil, že má McLaggen postavu spíše na odrážeče. Sílu měl totiž neskutečnou.
Hodně si spolu povídali a měli si co říct. Cormac byl vtipný a Ron se celou dobu hlasitě smál. Nevěřil by, že se s někým bude cítit tak dobře. Příliš o sobě nemluvil, vždyť byl léta doma sám s dětmi a to nebylo kdovíjak zábavné téma, ačkoliv pár veselých historek s nimi zajisté měl. O ty se rád podělil.
Cormac zase vyprávěl o svém angažmá ve famfrpálovém týmu v první lize. A že se i tam dala zažít spousta vtipných incidentů. Ron mu tiše záviděl, vždycky snil o podobné kariéře. Vlastně ho obdivoval a Cormac se mu zdál přitažlivý. Ano, měl své mouchy, ale ty měl i Harry. A přestože byl Cormac namyšlený a samolibý frajer, co na tom? K němu byl milý a všímavý a zahrnoval ho pozornostmi, což si Ron nechal rozhodně líbit poté, co ho Harry tak zanedbával.
Zašli spolu na oběd a pak se potloukali po městě. Cormac mu sice nabídl, aby zašli k němu domů, že je u něj teplo a příjemně, protože venku bylo pochmurné počasí, ale Ron jeho nabídku odmítl. Nehodilo se, aby hned na druhé schůzce skončili v posteli. Považoval to za nepatřičné. Věděl, že je zřejmě až příliš puritánský, ale nechtěl náhodný sex. Vážný vztah sice neplánoval (stejně jako McLaggen, jak vytušil), ale nechtěl se stát snadnou kořistí. Kdyby ho Cormac tak lehce ulovil, stejně lehce by ho brzy odkopl. A po týdnech sexuálního půstu si chtěl dopřát dlouhodobější vztah.
O tom, že po něm Cormac jede, nebylo pochyb. Jeho nový přítel se mu totiž přiznal, že po něm pokukoval už ve svém posledním ročníku, kdy hráli společně za nebelvírský famfrpálový tým. Cormac mu vysvětlil, že to byl také důvod, proč chtěl do týmu. Aby tam mohl být s ním a udělat na něj dojem.
Důvod, proč se přihlásil na pozici brankáře, byl zřejmý. Chtěl na Rona zapůsobit. Machroval, ale bohužel mu nedošlo, že jeho vychloubání bude brát Ron úplně jinak. Chtěl se před ním zviditelnit, oslnit ho, ale vyznělo to tak, že chce Rona pouze zesměšnit. A pravda, jak by mohl zaujmout tím, že získá pozici, o kterou usiloval objekt jeho zájmu? Místo obdivu by přece sklidil jen nenávist a zášť.
Uznal, že to vzal za špatný konec, a požádal Rona o druhou šanci, který jeho nabídku milerád přijal. Nebyl si jistý, jak dlouho jim jejich vztah vydrží, ale protože se cítil osamělý a další partner nebyl na obzoru, Cormacem nepohrdnul, třebaže to byl proutník a záletník. Vždyť on taky nestál o nic vážného. Chtěl se po dlouhé době trochu pobavit. Tak dlouho byl přece sám. Hluboce pochyboval o tom, že by v brzké době dokázal najít pro sebe partnera a pro děti otce, a tak se spokojil s milencem.
Vrátil se domů akorát včas. Než se převlékl a trochu uklidil, odbila pátá hodina a zazvonil zvonek. Před dveřmi již postával Harry s kupou nadšených dětí, které byly plné dojmů.
„Díky, Harry,“ poděkoval mu vděčně.
Jeho manžel byl očividně v rozpacích, zřejmě úplně nechápal, za co děkuje. „Napadlo mě, že bych si je příště zase vzal,“ navrhl Harry rozpačitě.
„To by bylo skvělé, měly by radost,“ usmál se Ron šťastný, že se jeho manžel zhostil své role rodiče.
„Ale příští týden to asi nepůjde,“ informoval ho Harry. „Co takhle přespříští víkend?“
„Žádný problém,“ souhlasil Ron. „James bude mít narozeniny.“
„Vážně?“ podivil se Harry. „Úplně jsem…“ Zarazil se a pološeptem dořekl: „…zapomněl.“
„Moc by si přál, abys přišel na jeho narozeninovou oslavu. Chceme ji udělat v sobotu. Měl bys čas?“ zadoufal zrzek.
„Víš, já…“ zaváhal jeho manžel, „… nevím, jestli je to dobrý nápad.“
„Budou tam všichni naši přátelé,“ dodal, „Bill, Remus, Percy, dokonce i Neville…“
„No právě,“ podotknul Harry.
„Ty už se s nimi nechceš vídat?“ podivil se zrzek se zvednutým obočím.
„Nechci, aby se na nás divně koukali a vyptávali se na náš vztah,“ doplnil Harry. „Víš, myslím si, že bude lepší, když si vezmu děti k sobě až v neděli, po oslavě. Šlo by to?“
„Samozřejmě,“ přikývl.
„Takže domluveni?“
„Děti budou rády,“ usmál se zrzek. „A ještě jednou díky, Harry.“
„Nemáš za co, Rone,“ rozloučil se s ním a pak ještě zamával dětem, než se přemístil.
***
Ron stále pracoval v obchodě s lektvarovými přísadami. Šlo o manuální práci, neboť magické účinky přísad by se mohly narušit, pokud by na ně byla používána kouzla. Ronovi ta práce ovšem nevadila. Potřeboval peníze. Odpoledne si zase přivydělával jako uklízeč. S dětmi mu pomáhala matka, Hermiona, sem tam Remus a Fleur.
Od posledního setkání s Cormacem uběhlo jedenáct dní. Ron ho chtěl vidět dřív, ale nemohli najít termín, na kterém by se shodli. Ron pracoval od rána do večera a po práci neměl náladu na zábavu, to většinou snil o posteli. Ačkoliv po příchodu domů čelil zase třem neposedným dětem, které si s ním chtěly hrát a povídat. Ale těm velmi rád věnoval zbytky své energie, které si pro ně šetřil.
Navíc měl Cormac nabitý program, který zahrnoval tréninky a zápasy. Ron uvažoval o neděli, ale v ten den měl Cormac zápas, takže to padlo. Nicméně obdržel pozvánku do šatny jejich týmu a na VIP tribunu. Zvažoval, že by se tam objevil, ale zápas začínal odpoledne a u famfrpálu jste nikdy nevěděli, zdali se bude hrát hodinu či půl dne, takže nakonec odmítl. Večer musel být doma, až přijdou děti.
A tak se domluvili na pátek večer. Ron nechal děti u matky a z práce pospíchal na schůzku. Byl sice unavený, za celý pracovní týden toho měl dost, ale vyhlídka na večer s Cormacem mu dodávala energii. Zašli spolu na večeři, dali si dva panáky. Cormac s ničím neotálel a ihned navrhl, že by se mohli přesunout k němu domů.
Přemýšlel, jestli teď nebude vypadat jako laciná děvka, když přijme Cormacovo pozvání a vyspí se s ním. Jenomže strašně moc toužil po sexu. Už týdny se mu nedostalo žádného sexuálního uspokojení a Cormac vypadal jako záruka kvalitního sexu. Mohl by takovou nabídku odmítnout?
Jak předpokládal, Cormac obýval velmi luxusní byt vybavený nejmodernějšími bytovými doplňky. Vlastně ani neměl čas příliš se rozhlížet, protože jeho přítel s ničím neotálel a začal ho vášnivě líbat, jen co za nimi zaklaply dveře. Ron neprotestoval, neboť pevné Cormacovo tělo, které cítil proti svému, mu způsobovalo elektrizující pocit v páteři. Cormac ho přitiskl ke stěně a začal mu svlékat svrchní oděv. A že ho bylo! Listopad byl totiž sychravý a studený a bez šály a čepice Ron už nikam nevycházel. Jedno jak asexuálně vypadá v čepici a vlněných rukavicích, zdraví bylo důležitější.
Už si myslel, že se Cormac ani nebude obtěžovat jít do ložnice a ojede ho v předsíni, ale jeho domněnky byly kupodivu mylné. Oblečení zůstalo rozházené na podlaze a oni se už téměř nazí přesunuli do ložnice. Cormac ho povalil na postel, svlékl i mu poslední kus oblečení a zcela samozřejmě sáhl do nočního stolku pro lubrikační gel.
To, k čemu se začalo schylovat, přinutilo Rona vrátit se ke svým smyslům. Ne, že by to nechtěl, ale najednou se mu vybavila Harryho tvář. Vždycky miloval jenom svého manžela, byl mu oddán tělem i duší, a co se chystal teď udělat… nevěděl, jestli je to správné. Uvědomil si, že Cormaca vůbec nemiluje. Měl krásné tělo, byl zábavný, ale nemiloval ho. Proč měl jenom pocit, že Harryho podvádí?
Cormac si jeho zaváhání ovšem nevšiml a směle pokračoval dál. A Ron se vůbec nebránil, ačkoliv byl zmatený. Opravdu to chce? Měl z toho špatný pocit a váhal, jestli má pokračovat. Jeho tělo reagovalo na Cormaca velmi pozitivně, ale v mysli měl stále Harryho.
Pak si uvědomil, že už s nikým to nebude takové jako s Harrym. Svého manžela miloval. On byl po něj jediný muž. Byl jeho dětská láska. S nikým jiným to nikdy nedělal a ani dělat netoužil. Kdyby jenom tak Cormac věděl, že je teprve druhým partnerem v jeho sexuálním životě. Najednou si připadal neskutečně směšně. Byl téměř panic, a to by takový záletník jako Cormac neocenil.
Bylo pozdě, když se probudil. Jeho zrak padl na hodiny a téměř se vyděsil, neboť ukazovaly již půl jedenácté. Zdržel se déle, než předpokládal. Usnul, a to nebylo vůbec v plánu. Děti sice hlídala matka, někdy u ní přespávaly, ale domů se měl vrátit včas, aby stihl dát svým dětem pusu na dobrou noc. Cítil se provinile. Zatímco si užíval, matka čelila křiku a povyku od tří nezbedníků, a on jí ani nepomohl. Navíc se dnes na ně úplně vykašlal. To nebylo správné.
Okamžitě vyskočil z postele a hledal svoje svršky. V pokoji bylo pološero a Cormac spokojeně oddychoval. Ron ho nehodlal budit. Vlastně byl rád, že s ním nemusí mluvit. Jak by se měl po tom všem vlastně tvářit?
Hledal svoje spodní prádlo, ale vůbec nevěděl, kde skončilo. Rozsvěcovat si nechtěl, neboť měl strach, že vzbudí Cormaca. Děkoval Merlinovi, že si podstatnou část svých svršků svlékli již v předsíni, a tak vyklouzl z ložnice. Spodní prádlo lehce oželí, a tak si rozsvítil a začal se spěšně oblékat.
Zbývalo mu jen zapnout kabát, upravit šálu a nasadit čepici, když se dveře od ložnice otevřely a v nich stál Cormac. Ron ztuhl v pohybu a ulpěl svým pohledem na jeho těle. Jeho milenec byl nahý. Do háje, a jak dobře vypadal. Rona by zajímalo, co na něm Cormac vidí – na chlapovi po třech dětech a s pár kily navíc.
„Ty už jdeš?“ zamžoural na něj Cormac. „Myslel jsem, že zůstaneš přes noc.“
„Musím za dětmi,“ vyhrkl zrzek a dopnul si kabát.
„Aha,“ pronesl Cormac, ale Ron v něm nezaslechl ani náznak pochopení. Proč by? Cormac žádnou rodinu neměl. Byl bez závazků, mohl si do sytosti užívat i celou noc sexuálních orgií.
Mladý muž došel k němu a zavrněl mu do ucha: „Doufám, že si to příště zopakujeme.“
Zrzkovi přeběhl po zádech mráz. Upřímně si nebyl jistý, jestli si bude přát, aby se dnešní večer tak rychle opakoval. Měl z něj totiž rozporuplné pocity.
„Už musím, promiň,“ vykoktal, narazil si čepici a chmátl po klice, jen aby už vypadl. Cormac ho ale ještě ve dveřích zadržel. Pevně ho objal kolem pasu a přitáhl do náruče pro vášnivý, mokrý polibek, protože tohle bylo rozloučení podle jeho představ.
Když se od sebe odtrhli, cítil se Ron v rozpacích. Najednou zrudl od palců u nohou až po uši, protože si všiml, že na ně zírá nějaká ženská na druhém konci chodby. Cormac byl úplně nahý! Jenže toho to nijak nevzrušovalo. Když zjistil, že je někdo pozoruje, jeho reakcí byl pouze úšklebek. Odtáhl se od něj s přáním krásné noci.
Zrzek zůstal ohromeně stát, než mu došlo, že tohle bylo definitivní rozloučení a měl by jít. Před pěti minutami pospíchal domů a teď tu stojí jako kamenná socha. Je šokovaný, jako kdyby nikdy neviděl nahého chlapa. Tedy, spíše je šokovaný, že Cormac nemá se svou nahotou nejmenší problém a klidně se tu promenáduje před obecenstvem. Tomu se říká důvěra v sebe sama. Cormac si byl dobře vědom svého atraktivního zevnějšku.
Nejistě se usmál a otočil se k odchodu. V půli cesty ke schodišti uslyšel, jak se za Cormacem zavřely dveře. Přemýšlel, jak dnešní večer vysvětlí matce. Ano, bylo směšné, že si připadá jako patnáctiletý kluk, který se vrací pozdě domů a čeká, že mu matka vynadá. Ve skutečnosti už byl dospělý a mohl si dělat, co chtěl. Vlastně nemohl, protože měl děti.
V Doupěti se ovšem setkal s pochopením. Matka se na nic neptala. Pouze mu sdělila, že si myslí, že má právo trochu si užít a odreagovat se. Ron zbaštil pozdní večeři a natáhl se do postele ve svém bývalém pokoji. Děti už stejně spaly a nechtěl se vracet do prázdného domu, takže se rozhodl, že zůstane v Doupěti. Koneckonců, tohle byl jeho domov.
***
Harry na narozeniny svého syna opravdu nezapomněl. Sice se neúčastnil sobotní oslavy, ale v neděli si děti vyzvedl a vzal si je k sobě. Děti byla nadšené, dokonce i James vypadal potěšeně.
O tom, že spolu nežijí, vědělo už veškeré jejich příbuzenstvo a známí, takže Ron nechápal, proč se před nimi Harry schovává. Takové chování bylo dětinské a zbabělé, ale ve skutečnosti velmi dobře charakterizovalo jeho partnera. Pokud se jednalo o nepříjemné záležitosti v rodině, vždycky to nechal na něm.
Možná v tom byl i Malfoy, kterému se nezamlouvalo, že by se jeho přítel objevil na akci, kde by se potkal s Ronem. Malfoy byl sice samolibý, namyšlený kretén věřící ve svou jedinečnost a vznešenost, což mu ale nebránilo v tom být žárlivým, podezíravým zmetkem, který by Harryho nenechal o samotě s bývalým manželem. A protože by se takové akce Malfoy dobrovolně neúčastnil, zbývalo jediné řešení, a to, že se neúčastní ani Harry.
Ronovi to bylo líto. Považoval za přirozené, aby Malfoy svého partnera doprovázel i na akce, kterým by se raději vyhnul. Tak už to v partnerství chodilo, někdy bylo třeba zatnout zuby. Ale chápal, že Malfoy je zvyklý, že je vše po jeho. Nechce mít s nimi nic společného. Jejich rodina mu byla ukradená, včetně Harryho dětí.
S Cormacem se potkal dřív, než původně předpokládal. Z neděle se ještě dokázal vymluvit, tak brzy po jejich prvním sexu se s ním nechtěl scházet, ale ve středu neměl zbytí a setkal se s ním v Děravém kotli. Ani tentokrát neodmítl pozvání k němu domů, a když za nimi zaklaply dveře, věděl, že tím dal najevo, že stojí o sex s ním, ačkoliv si tím jistý nebyl.
Tentokrát se ale nezapomněl vrátit včas domů, aby uložil své děti do postelí. Nikdo pro něj nebude nikdy důležitější než ony. Kvůli žádnému chlapovi je nebude zanedbávat. Nechtěl být jako Harry.
S Cormacem se potkal ještě několikrát, ale nikdy se nezdržel déle. Teprve předposlední listopadovou sobotu zůstal u něj přes noc, protože děti byly u Harryho a on se nemusel vracet. Ale nespalo se mu dobře. To místo bylo pro něj cizí. Připadal si tam jako vetřelec.
Podle všeho by se s ním Cormac vídal rád mnohem častěji, ale Ron kvůli práci nemohl. Když se přenesl přes to, že je jeho vztah s Harrym definitivně za ním, cítil se s Cormacem uvolněnější a veselejší. Věděl, že se k němu Harry nevrátí, a přijal to. Bylo na čase jít dál. Pokud Cormac není ten pravý, bude aspoň dobrým odrazovým můstkem.
McLaggen se s ním chtěl vidět i příští víkend. Ron trochu nesměle navrhl, jestli by si nevyrazili i s dětmi, protože je musí stejně hlídat. Jak očekával, Cormac nebyl takovým návrhem nijak nadšený, ale nakonec svolil. Zajistil jim vstupenky na jeden famfrpálový zápas, včetně vstupu do šaten a VIP tribunu. Ron očekával, že James bude přímo nadšený.
***
„Mami, už jsme doma!“ zvolal zrzek a vstoupil do vyhřáté kuchyně. Konec listopadu už ohlašoval brzký příchod zimy. Děti byly prokřehlé a ihned se shlukly kolem krbu.
„Pojďte, uvařila jsem vám polévku,“ vítala je laskavá tvář Molly Weasleyové. „Zahřeje vás.“
„Je výborná, mami,“ pochválil ji, když se konečně usadili ke stolu a pustili se do ní.
„Jak se vám líbil výlet, děti?“ rozhlédla se žena po svých vnoučatech.
„Hrůza,“ ohodnotil akci nejstarší syn.
„Jamesi!“ napomenul ho Ron.
„Tati, ten chlap je úplně nudný!“
„Nezapomeň, že tě vzal na famfrpálový zápas,“ připomněl mu otec. „Mohl jsi vidět nejlepší hráče ligy, potřást si s nimi rukou a celý zápas sledovat z toho nejlepšího místa.“
„Nikdo se na mě ani nepodíval,“ postěžoval si chlapec.
„Musíš pochopit, že ti lidé nemají před zápasem ani po něm náladu na povídání. Ti lidé se musí soustředit na svou práci.“
„Čekal jsem, že s nimi bude větší švanda. Jsou to namyšlení idioti!“
„Takhle mluvíš o svých vzorech?“ podivil se zrzek.
„Já myslel, že ti lidé jsou aspoň trochu normální! A ten Cormac je korunovaný idiot!“
„Jamesi!“ vyjel na něj a málem vstal ze židle, jak ho vlastní syn namíchl. McLaggen se tolik snažil!
„Tati, jak se s tím chlapem můžeš vůbec bavit?“ vyčítal mu James.
„Není takový, jak vypadá,“ bránil ho Ron.
„Vůbec si nás nevšímal,“ obvinil ho James. „Zařídil nám vstup, ale bavit jsme se měli sami. Vždyť si ani neumí hrát.“
„Mohl by s tebou trénovat famfrpál,“ snažil se to zrzek zachránit.
„Se mnou? Ten určitě,“ ucedil James cynicky.
„Jamesi,“ napomenul ho znovu.
„Tati, že nechceš, aby s námi bydlel. Takového tatínka vážně nechci,“ zaškemral jeho nejstarší syn.
Zrzek nepatrně zrudl. Ano, na chvíli dokonce uvažoval, že by s Cormacem mohl zůstat.
„Vůbec s ním není sranda,“ dodal Sirius. „Celou dobu si stejně povídal jenom s tebou.“
„A mně se smál, když mi spadlo lízátko,“ vzlykla Lily.
„On to tak nemyslel, zlatíčko,“ bránil ho zrzek.
„Vůbec nerozumí srandě!“ obviňoval ho James. „Smál se nám, když jsme si hráli, že hrajeme famfrpál a jsme slavní hráči.“
„Jo,“ přidal se Sirius. „Přišlo mu legrační, že jako Camrál používáme jablko.“
„Tak ho pochopte. Cormac žádné děti nemá. Ale uvidíte, že se časem do toho dostane.“
James a Sirius se zatvářili uraženě a vyměnili si všeříkající pohled.
„Já už za ním nechci,“ dodala Lily.
„Rone, myslíš, že je nutné, aby se děti dál stýkaly s tím člověkem?“ přisadila si jeho matka.
„Díky, mami,“ odpověděl hořce.
„Já vím, že nechceš být sám,“ položila mu ruku na rameno, „ale měl by sis najít někoho, koho by měly tvoje děti rády. A on je.“
„Já vím, mami, nemusíš mi to říkat dvakrát. Jenom jsem to chtěl zkusit, jestli by to fungovalo. Očividně ne.“
Děti pak odešly do svých pokojíčků.
„Nechci zůstat sám, mami,“ posteskl si zoufale.
„Neboj, miláčku, nezůstaneš,“ uklidňovala ho a hladila po rameni Molly. „Jsi hezký, mladý kluk, k tomu milý a pracovitý, uvidíš, že si někoho najdeš.“
„Ale mám na krku tři děti, mami, a kdo chce chlapa se závazky? Nehledám jenom milence, ale také tátu. A mužů, kteří by tyhle požadavky splňovali, není tolik jako těch, co by chtěli pouze milenecký vztah. Kdo přijme tři cizí děti jako vlastní?“
„Naděje umírá poslední,“ povzbudila ho matka.
***
Tu prosincovou neděli se vrátil ze schůzky s Cormacem, který ho vzal na bowling, a pak skončili opět u něj v bytě. V šest hodin už byl zrzek zpátky, protože měl přijít Harry i s dětmi. Sotva se převlékl, ozval se domovní zvonek. Pospíchal do předsíně. Když otevřel, dovnitř vpadly děti a vrhly se mu do náruče.
Poslal je do pokojíčků a pak osaměl s Harrym, který mu chtěl očividně něco důležitého říct, protože jinak by už dávno odešel.
„Děje se něco?“ zeptal se, tuše nějakou nepříjemnost.
„Já jen…“ zaváhal mladý muž, „víš… říkal jsem si… no, prostě… chci podat žádost o rozvod a… potřeboval bych… tvůj podpis, kdybys… víš, dělám to nerad… já…“
„Kde to mám podepsat?“ zeptal se přímo k věci a Harry vytáhl formulář.
„Pokud jde o majetkové vypořádání…,“ začal Harry nesměle.
„Nebudu dělat problémy,“ ujistil ho zrzek. „Je to tvé jmění.“
„Patří i tobě,“ dodal Harry. „Musíme se vyrovnat, Draco si myslí…“ Zarazil se. Vypadalo to, jako kdyby chtěl ještě něco říct, ale rozmyslel si to. „Ještě se ozvu,“ prohlásil a rychle zmizel, jako by před něčím utíkal.
***
Stalo se to o tři dny později. Otevřel dveře a venku stál Draco Malfoy. Zrzek nevěřil vlastním očím. Co ten tady chce?
„Je Harry v pořádku?“ zeptal se poplašeně, bledý jako mramor. Tušil, že to bude něco velmi vážného, když jeho přítel nemůže přijít osobně a posílá Draca.
„Samozřejmě, v naprostém,“ ušklíbl se Draco samolibě. „Chtěl jsem s tebou mluvit, Weasley, protože Harry je úplně neschopný.“
Ron chtěl podotknout, že by si něco takového neměl o svém příteli myslet, ale raději mlčel. Věděl, jak to Malfoy myslí, ostatně taky to, že byl Harry v některých směrech naprosto neschopný, pravda byla.
„Chceme tenhle dům,“ mávl Draco rukou, aby označil jejich stavení. „Myslím si, že máme na něj právo, papírově patří Harrymu. Minule tě měl požádat o vystěhování, ale zřejmě jsem chtěl po něm příliš. Když to nedokáže on, udělám to já. Do týdne se sbalíte a odejdete. Vezměte si jenom to nejdůležitější, věci určené pro vaši osobní potřebu. To, co ti nepatří, Weasleyi, tu zůstane. A nemusím snad zdůrazňovat, že je toho většina. Je ti to jasné?“
„Naprosto,“ odsekl. „Děti o tom vědí?“
Draco pokrčil rameny a otočil se na podpatku. „Sbohem.“
Zabouchl za ním dveře a se zamyšleným pohledem se obrátil do předsíně. Věděl, že tohle jednoho dne přijde, ale skutečnost předčila jeho očekávání. Počítal, že to nebude jednoduchá situace, ale doufal, že se s Harrym rozumně domluví. Jenomže všechno bylo jinak.
Opravdu je jeho manžel takový zbabělec, aby místo sebe posílal cizího člověka? A ne kdekoho, ale přímo Malfoye, tedy člověka, který rozhodně nebere ohledy na druhé lidi ani neoplývá taktním přístupem, zvláště ne k lidem, kterými opovrhuje. Malfoy ho přímo vyhazoval, a to nebyl zrovna nejcitlivější způsob po krásných deseti letech, které zde strávil. Ten zmetek se mu vysmíval. Proč tohle Harry dopustil?
Takový přístup ho mrzel. Harry jako vlastník tohoto domu měl stát na prahu dveří a sdělovat mu tuto nepříjemnou novinku osobně. Ron samozřejmě předpokládal, že dřív nebo později budou řešit finance a majetkové vypořádání, ale nečekal, že to budou dělat přes třetí osobu. Nechtěl dělat problémy, věděl, komu všechno patří. Byl ochotný se domluvit, ale předpokládal, že si o tom promluví z očí do očí.
Přemýšlel, jestli poté, co opustil společnou domácnost, Harry nedoufal v to, že se odstěhují sami, protože pochopí, že dům, ve kterém žijí, jim papírově nepatří. Harry měl právo vzít si zpátky, co mu patří. Kdyby byl Ron sám, skutečně by mu bylo hloupé zde zůstat. Jenomže měli děti, které bylo potřeba zabezpečit. Bylo tedy logické, že jim Harry poskytne přístřeší. Opravdu je chce vyhodit na ulici?
Oni ale měli kam jít. Nepochyboval, že v Doupěti mají dveře vždy otevřené. V posledních týdnech měl spoustu práce, a tak děti často hlídala matka. Někdy přišla sem, jindy vzala děti do Doupěte. Prostě se vrátí na místo, kde ho mají rádi a kde na ně čeká laskavá náruč.
Bylo mu ovšem líto dětí. Pochopí, proč musí odejít? Tohle místo tvořilo celý jejich dětský svět. Měly k němu silné citové pouto, byl to jejich domov. Místo, které tak důvěrně znaly. Znaly každý kout v domě, každý kámen na zahradě. Měly zde rodinu, kamarády, oblíbená místa, stromy, oblíbený břeh u řeky, kde si často hrávaly.
Bylo to jejich útočiště, jejich rodné doupě, kde měly pocit bezpečí. Zde je vítala láskyplná náruč obou otců. Narodily se zde, vyrůstaly zde a měly s tímto místem spojeny nejkrásnější okamžiky svého života. Sám se rád vracel do Doupěte. Někdy, když si hrál s dětmi na zahradě v Doupěti, vybavovala se mu taková spousta útržků z dětství. Miloval to místo, a proto věděl, jak těžké bude pro jeho děti opustit jejich rodný dům.
Jak jim teď vysvětlí, že se mají ze dne na den rozloučit s místem, které tvořilo celý jejich svět? Jak dokáže zpřetrhat pouta, jimiž byly jeho děti svázány s tímto kouskem země?
Ach ten Harry! Opět je to on, kdo jim bude sdělovat tuhle nepříjemnou záležitost. Proč je jeho manžel tak neskutečný zbabělec? To nedokáže čelit ani vlastním dětem? Vždyť to byl on, kdo porazil Voldemorta! Ale postavit se vlastní rodině je pro něj těžší než stanout tváří v tvář nepříteli.
Nahlédl do obývacího pokoje, kde se jeho děti patlaly s barvami. Společně vytvářeli mistrovská umělecká díla. Na stole měli štětce, temperové barvy a další výtvarné pomůcky, ale zdálo se, že některým z jeho dětí výkresy prostě nestačí. Na křesle se vyjímal otisk Lilyiny ručky a jako plátno dokonce posloužila i její vlastní tvář.
Sirius se jejímu barevnému obličeji právě smál. Nebyl to ale zlomyslný smích. Vůbec se svému synovi nedivil, protože jeho dcera vypadala vážně neuvěřitelně legračně. Občas ho vlastní děti nepřestávaly překvapovat. I když to, jak Lily vypadala, si nezpůsobila záměrně, pouze dětskou nevědomostí, že špinavýma rukama se lze skutečně umazat, když se poškrábá na tváři.
Jako odplatu dostal Sirius na svou tvář otisk její ruky a se smíchem se klidil na dostatečnou vzdálenost, aby unikl další zkáze.
„Ale no tak, Lily,“ pokáral něžně děvčátko, „Siriusi, podívejte se, jak vypadáte.“
„Tati, a nemohl bych si pokreslit obličej jako indián?“ zeptal se Sirius nadšeně a aniž by čekal na jeho odpověď, vyskočil ze židle a pelášil do pokoje. „Dojdu si pro zrcátko.“
A dřív než mu otec stačil vysvětlit, že tyhle barvy se na obličej běžně nepoužívají, jeho syn zmizel.
„Vy jste tomu dali,“ posteskl si a přisedl si ke své dceři, aby si blíže prohlédl její tvář. „Byl jsem pryč sotva pět minut, a takhle to dopadlo.“
V té chvíli přiklusal Sirius a ihned se pustil do zdobení vlastního obličeje. James to ohodnotil protočením očí. „Chceš vypadat jako strašák do zelí?“
Sirius mu věnoval naoko dotčený pohled, beze slova však pokračoval ve své práci. Ron ho okamžik sledoval. Chlapec si zvýrazňoval oči a obočí, kreslil si na tvář ornamenty, a dokonce ho napadlo „nalakovat“ si nehty.
Ron právě přemýšlel, že veškerou činnost brzy ukončí, protože měl vážné podezření, že si Sirius přebarví i vlasy.
James nad bratrovou prací zavrtěl hlavou, nabral si na štětec trochu modré barvy a převrhl kelímek s vodou, která se rozlila po celém stole a zamířila přes jeho okraje přímo do jeho klína.
„Do háje!“ zaklel jeho syn a vyskočil na nohy. Na klíně se mu vyjímala černá mokrá skvrna a k tomu jeho tričko teď zdobila barevná čmouha od modré barvy, jak si o něj otřel štětec.
„A kdo tu teď vypadá jako prasátko?“ prohodil Sirius vítězným tónem.
„Ty máš co říkat,“ rozesmál se James, když si všiml, jakou hrůzu si na obličeji vytvořil jeho bratr.
„Okamžitě do koupelny,“ rozkázal Ron, „a ty se nauč mluvit, Jamesi.“
„Tati, ale tohle je výjimečná situace,“ bránil se.
„Já ti dám výjimečná situace,“ usmál se Ron a zamířil hůlkou do Jamesova klína. Mokrý flek ihned uschl, ale skvrna zůstala. Na čištění prádla bylo přece jenom vhodnější praní než mávání hůlkou. Kouzelníci měli mnohem účinnější prostředky na praní odolných skvrn.
Obě mladší děti nahnal do koupelny a Jamese poslal převléknout se do čistého. Poté podrobil Lily a Siriuse důkladné očistě. Netřeba dodávat, že mytí si vyžádalo značného úsilí, neboť tyhle barvy nebyly skutečně určeny na malování po obličeji. Obě děti začaly hlasitě protestovat, když je začal drhnout kartáčem. Lily, která se rozbrečela, že ji kartáč škrábe a že to bolí, dostala něžnější a citlivější péči od svého otce. Ronovi dalo mytí skutečně zabrat. Nejprve se postaral o svou dceru a pak pomohl svému synovi. Nejméně hodinu strávili v koupelně.
Zabalil Lily do osušky, zatímco Siriuse zachumlal do vlastního županu a usadil je v obývacím pokoji do křesel blízko krbu, ve kterém praskal oheň. Mávnutím hůlky sklidil ze stolu barvy a výtvarné pomůcky, aby vytvořil místo.
„Máte hlad? Udělám sendviče.“
Jeho nabídka se setkala s radostnou odezvou, a tak se přesunul do kuchyně, aby připravil večeři, kterou naservíroval přímo do obývacího pokoje ke krbu, kde se jeho děti ohřívaly. Zavolal na Jamese, který zmizel někde ve svém pokoji, a pustili se do jídla.
„Tati,“ spustil jeho nejstarší syn. „A kdo byl ten člověk, co tu zvonil?“
Ronovi málem zaskočilo sousto. Úplně na Malfoye zapomněl. Jeho děti se mu postaraly o zábavu, že z hlavy vypustil myšlenky na stěhování.
„Draco Malfoy,“ odpověděl.
„Nemám ho rád,“ pronesl James vážně.
„Já taky,“ přidal se Sirius.
„Strýc Draco je zlý,“ přisadila si Lily.
„Takhle byste neměli mluvit o příteli vašeho tatínka,“ napomenul je chabě. Pak se trochu zalekl, když si představil, že se Malfoy jeho dětem posmívá. „Ale neubližuje vám nebo tak nějak?“ strachoval se. „Chci říct, neuráží vás?“
„Většinou sedí někde v koutě a nevšímá si nás,“ vysvětloval James. „Táta si s námi hraje a on si čte noviny nebo tak. Moc s námi nemluví. Hodně se mračí a někdy nás ani nepozdraví. Ale není k nám hrubý nebo přímo zlý. Prostě dělá, jako kdybychom tam nebyli. Myslím si, že je na taťku naštvaný, když k nim přijdeme.“
„Možná byste tam neměli chodit,“ zauvažoval Ron nahlas.
„Ale ne, tati,“ ohradil se Sirius. „Na Malfoy Manor je strašně fajn. Mám rád Scorpiuse.“
„Vy chodíte na Malfoy Manor?“ podivil se Ron.
„Jo, táta říká, že u nich v bytě tolik místa nemají,“ vysvětloval Sirius nadšeně, „a chce, abychom si hráli s naším novým kamarádem. Scorpius je strašně dobrý. Mám ho rád.“
„Tati?“ přerušil svého bratra James. „A co chtěl strejda Draco?“
„No, on…“ zakoktal se Ron, „co byste řekli na to, kdybychom teď nějakou dobu žili u babičky a u dědy?“
„Já mám dědu rád!“ přiznal se Sirius. „A babičku taky.“
„Děda Weasley je moc hodný,“ přidala se Lily.
„Proč bychom měli bydlet v Doupěti?“ nechápal James.
„Harry chce, abychom se odsud vystěhovali,“ odpověděl nakonec.
„A proč chce, abychom šli pryč?“ provrtal ho svým pohledem Sirius, který pořádně nechápal, o co tu jde.
„Je to jeho dům a možná tu chtějí se strýčkem Dracem bydlet,“ vysvětloval klidně.
„On nás odsud vyhazuje?“ ozval se James popudlivě.
„Rozvádíme se a Harry má právo ponechat si, co mu patří. A tento dům je jeho, takže se prostě sbalíme a půjdeme bydlet k babičce.“
„Proč nás tu táta nechce?“ zeptal se Sirius.
„Třeba ten dům potřebují s Dracem. Chcete tu snad zůstat a bydlet s nimi?“
„Nééé,“ ozvalo se sborem.
„Takže se shodneme, že tu s nimi nezůstanete a půjdete se mnou raději k babičce?“
Komentáře
Přehled komentářů
......dalsi diel . A este aj druha poviedka ma caka. Uz som bola kludnejsia, ze Ron si lieci bolavu dusicku v nezavaznom flirte a vztahu a dorazis ma tym, ze ich Harry vyhodi. Tak mi ich bolo luto. Kedy uz budu mat pokoj a klud, pozitivne je, ze sa aspon venuje detom, nie je uplny sviniar:-) . Viem , ze nie jelahke si najst milenca a zaroven milujuceho otca cudzich deti. ja verim, ze raz aj Ron bude stastny a nielen ten, co musi byt zodpovedny a riesit veci aj za partnera.
Re: hura.....
(xinef, 21. 11. 2013 22:20)Děkuji za milý komentář. Ano, už to nevypadalo tak zle, ale ten vyhazov byl ránou pod pás. Můžu prozradit, že následující kapitoly budou podle mě o dost veselejší. :) Snad si je užiješ. Taky věřím, že Ron najde vhodnějšího partnera. Zasloužil by si to nejen on, ale i děti.
chyba?
(ester, 20. 11. 2013 18:08)V uvodnom slove mas v prosinci ho neceka neprijemne prekvapeni, nema byt caka?
Re: chyba?
(xinef, 21. 11. 2013 22:17)Chyba, přesně tak, děkuji za upozornění. Vyhazov z domu totiž nepříjemným překvapením rozhodně byl. :)
hura.....
(ester, 19. 11. 2013 21:59)