14. Randění
Konec roku obnášel ještě jednu nepříjemnost. Lucius totiž jeho účast na vánočním večírku pochopil jako krok ke sblížení jejich rodin a pozval ho i na silvestrovský večírek. Zrzek z toho chytl málem záchvat zuřivosti. Zlobil se, že neodmítl už první nabídku, protože teď ho bude Malfoy stíhat neustále. Naštěstí Malfoy jeho odmítnutí přijal, protože chápal, že chce být poslední den v roce se svou rodinou. Zrzek si oddychl, že má od něj klid, a do nového roku si nejvíc přál, aby je ten aristokratický panák už neotravoval.
Od nového roku začal opět tvrdě pracovat a docházet do dvou zaměstnání, aby získal potřebné finance. O Vánocích totiž utratil víc, než plánoval (i kvůli Malfoyovým), a bylo třeba ztrátu kompenzovat. O děti se stále starala Molly a Ron jí byl za to velice vděčný. Ačkoliv si vyčítal, že jí do Doupěte nahnal tři rarachy, sotva jeho matka zdárně odchovala a vypustila do světa své děti. Po výchově sedmi potomků by si totiž zasloužila konečně trochu klidu a odpočinku. Měla by se více věnovat svým koníčkům anebo cestovat a bavit se. Proto ho mrzelo, že ji trápí svými starostmi, třebaže si jeho matka nikdy nestěžovala a měla pro něj pochopení.
Když si našel kousek volného času, který nevěnoval pouze dětem, snažil se sejít s Cormacem. Famfrpálový hráč byl pro něj odreagováním od každodenních povinností. Aspoň na chvíli vypadl od dětí a z Doupěte a mohl si trochu užít. Také měl své potřeby a sexuální vyžití s Cormacem mu přinášelo uspokojení. Věděl, že Cormac má víc známostí, ale neřešil to, neboť on sám neočekával od jejich vztahu cokoli hlubšího.
Ve středu 21. ledna měli s Harrym první rozvodové stání. Rozvod proběhl hladce a bezbolestně. Dohodli se, že děti si nechá Ron a Harry si je bude k sobě brát jednou za čtrnáct dní. Taky majetkové vypořádání se obešlo bez komplikací. Ron souhlasil, aby si Harry ponechal většinu svého jmění. Koneckonců zrzek moc dobře věděl, čí peníze to jsou. Dům, ve kterém žili bezmála deset let, patřil výhradně Harrymu, protože ho pořídil ze svých financí a ještě před svatbou, stejně jako jeho trezor u Gringottových spadal do dědictví po rodičích, takže na něj neměl zrzek jakékoliv právo. Samozřejmě si nic z toho nenárokoval, a tak dostal u rozvodu pouze zanedbatelnou část Harryho jmění. Nevadilo mu to, přestože věděl, jak těžce bude muset pracovat, aby uživil rodinu. Ne, že by výše Harryho alimentů byla nízká, ale nechtěl být na něm závislý. Deset let mu bohatě stačilo.
Hermioně ani matce se sice nelíbilo, že s majetkovým vypořádáním souhlasil, ale on nechtěl dělat problémy. Ani kvůli dětem, kterým by jistě vadilo, kdyby se začal s jejich tátou hádat. Věřil, že by jim Harry pomohl, kdyby se dostali do problémů. Třebaže se zdálo, že na ně Harry kašle, pořád byl jejich otec a měl je rád. Určitě by je finančně založil, kdyby bylo třeba. Starosti mu dělal pouze Malfoy, který měl na Harryho velmi špatný vliv. Ron ho potkal u rozvodu a bylo mu špatně ze samolibého výrazu na Malfoyově tváři, když se probíralo jejich majetkové vyrovnání. Byl si totiž jistý, že nebýt toho blonďáka, Harry by mu daroval větší část svého jmění. Peníze jeho přítel nikdy neřešil a velmi rád se o ně dělil. Nemohl si pomoct, ale když stál v soudní síni a soudce četl konečný verdikt, na okamžik měl pocit, že se Harrymu nelíbí znění majetkového vypořádání, ale kvůli Dracovi si nedovolil cokoli namítnout.
Když si vzal Harry k sobě děti poprvé od rozvodu, zrzek neprotestoval. Zapřisáhl se sice, že děti už s ním nikam nepustí, protože zase skončí na Malfoy Manor v péči Luciuse, ale nehodlal se s Harrym hádat. Byla to záležitost, kterou si musí vyřídit Harry sám. Jestli je Malfoy starší ochoten hlídat děti, pak se do toho nebude raději míchat. Byl rád, že měl od něj klid a nijak se nechtěl pouštět do jakéhokoliv kontaktu s ním v obavě, aby ho Malfoy zase někam nepozval a nebyl až příliš osobní a přátelský.
Volného času využil k setkání s Cormacem. Potkali se na ulici v nejmenované části Londýna. Na setkání s ním se většinou těšil, protože si mohl trochu užít. S Cormacem měl jistotu kvalitního sexu. Jenom se mu v poslední době zdálo, že se v jejich vztahu neposunuli dál, než kdo bude nahoře a kdo dole. Kdyby neměl potřebu sexu, asi by to s ním už dávno ukončil. Jenomže stálého přítele neměl a po náročném pracovním dnu a hlídání a starání se o děti si chtěl dopřát příjemné uvolnění.
Když přišel domů, bylo kolem deváté večer. Ihned se pustil do večeře.
„Měl by sis přečíst dnešní vydání bulvárních novin,“ doporučila mu matka a podala mu noviny.
„Mami,“ odbyl ji zrzek rozmrzele, „já tyhle nesmysly nečtu.“
„Poslala je Hermiona,“ vysvětlila Molly. „Zřejmě si myslela, že by tě článek na straně deset mohl zajímat.“
Zrzek nalistoval patřičnou stranu a zbledl. Titulek hlásal: Nahradí tento mladík Rona Weasleyho v McLaggenově náručí?
Již nějakou dobu vás informujeme o tajných setkáních tohoto prapodivného páru. Ron Weasley (30), který se nedávno rozvedl s Harrym Potterem, o čemž jsme vám přinesli rozsáhlou reportáž, našel útěchu u tohoto pohledného hráče famfrpálu Cormaca McLaggena (32), který je známý svými milostnými aférami. Cormaca McLaggena jsme například tento týden zastihli flirtovat v baru s jedním pohledným blonďatým klukem. Našemu deníku se podařilo zjistit, že se jedná o Lucase Wrighta (21), který nastoupil do famfrplálového týmu jako náhradník na postu útočníka. Co na to říká Ron Weasley se nám nepodařilo zjistit, ale i nadále budeme bedlivě sledovat vývoj v jejich vztahu.
Vedle krátkého článku byla velká fotka McLaggena, jak se v nějakém baru objímá a líbá s blonďatým klukem.
Složil noviny a odložil je. „Proč mi je posílá? Já vím, že nejsem jediný.“
„Jsi otec od rodiny, Rone, a měl by ses chovat zodpovědně. Buď rád, že děti nic nevědí.“
„Nedělám nic špatného, mami,“ bránil se dotčeně.
„Jenom jsi veřejně známá osoba, Rone, snadný terč pro novináře. Kdyby začali v bulváru probírat tvůj intimní život, dětem by to nebylo příjemné. Najdi si někoho spořádaného.“
„To nejde, mami, sama to dobře víš. A prosím, nesnaž se mi nikoho vnucovat. Najdu si někoho sám. Tedy, jestli budu mít to štěstí.“
„Onehdy jsem potkala Alexe Sparkla, je to sympatický muž, má dobré zaměstnání, dobrou pověst, pořád se usmívá a vždycky mě pozdraví. Seznámila bych vás. Opravdu bys to měl zkusit. Domluvím vám večeři.“
„Mami,“ zaprosil zrzek, „mám teď hodně práce. Nemám čas randit.“
„Ale na McLaggena sis čas našel,“ vyčetla mu matka. „Já bych ti děti klidně pohlídala.“
„V mém srdci není místo pro nikoho než pro Harryho,“ ubezpečil ji. „I po tom všem, co nám udělal, ho mám stále rád. Nemám chuť začínat jakýkoliv vztah.“
„Jak chceš. Já jsem to myslela dobře.“
***
Bohužel ten večer jejich diskuze na téma randění neskončila. Molly si zřejmě ve své hlavě utvořila krátký seznam nápadníků a neustále nutila Rona, aby se s některým z nich setkal. Den co den její nabídky trpělivě odmítal.
Mezitím se rozešel s Cormacem, protože uznal, že jeho matka měla pravdu. Musel se přemáhat, aby dorazil na poslední dvě schůzky. S Cormacem se už necítil tak dobře jako na začátku. Začínal se s ním nudit. Sex už mu také nepřinášel uspokojení. Chyběly mu city, láska a něha. Byl ideální čas ukončit krátkou epizodu v jeho milostném životě.
Bohužel ho nečekalo nic milého. Několik dní dokázal vzdorovat své matce a jejímu dohazování, ale pak unavený a otrávený rezignoval a vypravil se na večeři s Alexem Sparklem.
Tento mladý ambiciózní muž byl velmi příjemný a sympatický. Byl to vysoký pětatřicátník se širokým úsměvem a nádhernýma očima. Ron se s ním skvěle bavil. A když Alex zaplatil (nezapomněl zanechat velmi vysoké spropitné, jen aby udělal na zrzka dojem, že je ochoten se o své finance podělit), dovolil Ron, aby ho vzal k sobě. Alex obýval nebývale prostorný byt, který byl vybaven velmi moderně a vkusně, ale zrzek si ho vlastně ani nestačil pořádně prohlédnout, protože ihned zapadli do ložnice.
Přestože s ním prožil velmi krásný večer a vzrušující dobrodružství v ložnici, uvědomil si, že to není ten správný muž pro něj ani pro děti. Alex byl zvyklý na úplně jiný život. Často navštěvoval firemní akce, byl úspěšný obchodník, skvělý milenec a dobrý přítel, ale měl nulové schopnosti rodiče. Zrzek nevěřil, že by se dokázal postarat o jeho děti jinak než po finanční stránce. Uměl by si s nimi hrát?
Ten člověk žil celý život sám či ve vztahu s jedním mužem, ale nikdy neuvažoval o dětech. Ačkoliv nebyl Ron jediný případ mužského těhotenství, většina homosexuálních párů byla bezdětných. Jistě ani Alex nepočítal s dětmi. Dokázal by přijmout úplně cizí? To si Ron neuměl představit. O tom, že by byl Alex ideálním partnerem nepochyboval. Kdyby byl sám, neváhal by ani chvíli, ale protože měl děti, nemohl. Přestože byl Alex dokonalým mužem, nebyl dokonalým rodičem a zrzek potřeboval především otce pro své děti.
Bohužel matka nebyla stejného názoru a neustále se mu pokoušela zařídit další schůzku. Také Alex jeho odmítnutí nedokázal akceptovat a pořád ho zval na další a další rande. Zrzek si uvědomil, že udělal jednu zásadní chybu. Vyspal se s ním hned na první schůzce, čímž vyvolal mylný dojem, že by se jejich vztah mohl posunout dál. Dávalo smysl, že Alex jeho odmítnutí nedokáže pochopit, když si na první schůzce tak výtečně rozuměli.
Když matka shledala, že Alex u něj nemá šanci, přišla s jinými kandidáty. Zprvu její nabídky odmítal a vymlouval se na práci a všechno možné, ale když byl nucen její řeči o nápadnících poslouchat každou volnou chvíli, raději s pozváním na rande souhlasil, aby měl konečně klid. Tentokrát však nehodlal udělat stejnou chybu a zapřísáhl se, že se s nikým už nevyspí.
Maverick Brightman byl usměvavý osmadvacetiletý mladík, se kterým byla legrace za všech okolností. Ronovi s ním bylo ještě líp než s Alexem a jen nerad se s ním loučil. Nejraději by šel k němu domů, kde by si to spolu rozdali. Podvědomě tušil, že tenhle pohledný mladík bude v posteli ještě lepší milenec než Alex. Přesto dokázal jeho lákavou nabídku odmítnout a vrátit se domů ke své rodině.
Ačkoliv prožil nádherný večer, shledal, že Maverick není už vůbec vhodný kandidát na skvělého otce. Na srandu a legraci by byl ideální, děti by ho zbožňovaly, ale nedokázal si ho představit jako zodpovědného a starostlivého rodiče. Jak by řešil každodenní starosti a povinnosti rodiče? V tomhle bodě byl ještě horším kandidátem než Alex.
Matka ho nepřestávala uhánět a po neúspěšném rande spřádala nové plány. Další nápadník byl tmavovlasý snědý mladík se španělskými kořeny, ale ani on nebyl úspěšný. Když se schylovalo ke čtvrtému rande, byl už zoufalý. Věděl, že matka nepřestane, dokud si nenajde nového přítele. On ale nikoho nechtěl. I když mu byli všichni pánové nesmírně sympatičtí, nedokázal si je představit jako otce svých dětí. Potřeboval to jenom vysvětlit své matce a požádat ji o čas. Nemůže na něj tlačit. Láska potřebuje čas.
Toho březnového pozdního odpoledne se dostavil do druhé práce, byl unavený a otrávený. Včera absolvoval již páté rande, které dopadlo ze všech předchozích nejhůř. Seth nebyl ani zábavný, ani příliš příjemný. To bylo snad poprvé, kdy byl Ron rád, že může jít domů. Už téměř dva měsíce randil s matčinými uchazeči na místo jeho nového přítele a ani jeden mu nepadl do oka.
V únoru dostal výpověď ze svého druhého zaměstnání – uklízel v jedné kouzelnické firmě zabývající se výrobou knih. Od března si našel jinou práci, tentokrát uklízel kanceláře v administrativní budově, ve které sídlili právníci, burzovní makléři, obchodníci, finanční poradci. Umýval podlahy, vytíral prach, luxoval. Nebyla to kdovíjak příjemná práce. Většinou byl unavený z rána, kdy pracoval ve skladu s přísadami. V krámku dělal od osmi ráno do čtyř a pak pospíchal sem, aby do sedmi uklízel. Vůbec ho to nebavilo, ale potřeboval peníze pro děti.
Zrovna se pustil do pátého poschodí. Dojel se svým vozíkem plným pracovních pomůcek až k úplně posledním dveřím nalevo od schodiště a vytáhl klíče, aby otevřel jednu z kanceláří. Když vstrčil klíče dovnitř, zjistil, že dveře jsou odemčené. Někdo byl zřejmě stále uvnitř a pracoval přesčas. Chtěl se tedy vzdálit, aby dotyčnou osobu nerušil, dveře se ovšem otevřely a z kanceláře vyšla vysoká postava v dlouhém cestovním plášti. Nutno podotknout, že velmi drahém.
„Pane Weasley?“ rozezněl se Malfoyův příjemný hlas.
Zrzek překvapeně zamrkal. Nevěděl, že zde pracuje tento muž. Když si uvědomil, za jakých okolností se setkávají, zrudl. Právě dnes byl rozdíl mezi nimi patřičně viditelný. Zrzek tu stál v pracovním úboru se sadou na uklízení, zatímco Malfoy tu stál v dokonale padnoucím obleku.
„Pane Malfoyi,“ sklopil zrak, jak se styděl.
„Nevěděl jsem, že zde pracujete,“ pokračoval Lucius a zvědavě si ho prohlížel.
Chtěl něco říct, ale nic vhodného ho nenapadlo. Připadal si hloupě. Očividně byl v mírných rozpacích i pan Malfoy.
„Moc rád vás zase vidím. Jak se vám daří?“
Byla to hloupá otázka. Sám přece musel vidět, že aby měl dost peněz, musí si vydělávat i takovou podřadnou prací jako je úklid kanceláří. Za jiných okolností by se za svou práci nestyděl, ale před Malfoyem to bylo něco jiného.
„Dobře, děkuji,“ odpověděl a očima propaloval podlahu.
„Dlouho jsme se neviděli,“ pokračoval Lucius. „Vyřídily vám děti všechny mé pozdravy?“
„Ano, nikdy nezapomenou, když se od vás vrací.“
„Nechtěl byste k nám někdy zajít na oběd?“ zeptal se Malfoy zcela nečekaně.
„Jsem poctěn, ale nemohu…“ odmítl.
„Samozřejmě i s dětmi,“ doplnil Lucius, jako by to mohlo na jeho rozhodnutí něco změnit. „Scorpius by byl rád. A co vám budu lhát, i mě by vaše přítomnost potěšila.“
„Omlouvám se, ale mám spoustu povinností.“
Jako by zmínka o povinnostech otevřela panu Malfoyovi oči. „Och, doufám, že vás nezdržuji. Právě jsem dokončil svou práci, ale vy jste teď očividně začal. Nechci vám způsobovat nepříjemnosti. Jenom si vezmu své věci a můžete se věnovat mé kanceláři.“
„Nevěděl jsem, že zde pracujete,“ dodal zrzek, když Lucius vyšel ze své kanceláře s šálou kolem krku, s kloboukem na hlavě, aktovkou a rukavicemi.
„Ach,“ pousmál se Malfoy, „zřejmě narážíte na fakt, že na mých dveřích chybí vývěska s mým jménem. Očividně jde o problém, který není nikdo schopen vyřešit, ačkoliv jsem již několikrát upozorňoval, aby tam mé jméno připojili. Ale vás jsem tu ještě neviděl.“
„Nastoupil jsem před dvěma týdny,“ vysvětlil zrzek.
„Doufám, že se budeme potkávat každý den,“ pronesl Lucius a zdálo se, že to myslí upřímně. „Zřejmě budu pracovat častěji přesčas.“
Pan Malfoy se s ním pak velmi srdečně rozloučil s přáním, aby se mohli potkat za mnohem příznivějších okolností.
Setkání s ním vykouzlilo na Ronově tváři úsměv, a když se vracel domů, byl v poněkud lepší náladě. Viděl ho moc rád, ačkoliv ho netěšilo, že ho Lucius viděl při tak podřadné práci. Pan Malfoy byl neskutečně milý člověk. Ano, něco takového mu přišlo krajně absurdní a stejně to byla pravda.
Když se v neděli povinně chystal na další rande a stál před zrcadlem, aby zkontroloval svůj vzhled, zrak mu padl na malou krabičku, která stála na nočním stolku. Otevřel ji a vyndal z ní malou lesklou sponu na kravatu. Usmál se, postavil se před zrcadlo a připnul si ji. Ano, teď se cítil mnohem jistěji.
Po dalším nepovedeném rande nastoupil druhý den do práce. V té večerní ho čekalo překvapení. Když otevřel Malfoyovu kancelář, na které stále chyběl štítek se jménem, objevil na stole objemnou kytici. Vskutku žasl, když ji spatřil, a tiše záviděl osobě, které byla určena. Zároveň si uvědomil, že ji tu pan Malfoy musel nedopatřením zapomenout.
Přistoupil ke stolu, aby si ji prohlédl. Byla vskutku překrásná a podivoval se, která dáma se zasloužila o tak pestrou a barevnou kytici. Všiml si krátkého vzkazu na stole a neodolal, aby do něj nenahlédl a nepřečetl si věnování. Věděl, že to není slušné, ale pokud se nikde neprořekne, nikdo se to nemusí dozvědět. Nikdy nebyl typ na drbání a tajemství dokázal udržet. Ovšem jakmile začal číst, zrudnul.
Ne, že by se dozvěděl překvapující informace, ale styděl se, že pan Malfoy předpokládal, že bude číst cizí vzkazy. Jako uklízeč by si takových věcí jako kytic a psaníček neměl absolutně všímat. Jenomže pan Malfoy si dal záležet, aby jeho pozornost upoutal. Kytice stejně jako vzkaz ležely uprostřed jednacího stolu, jako by ho přímo volaly k sobě. Byl to důmyslný plán a přitom tak prostý.
Vážený pane Weasley,
prosím přijměte od mé osoby tento drobný dar jako poděkování za naše poslední setkání v Malfoy Manor, které bylo velmi příjemné a milé. Proto je mi líto, že jsme neměli možnost opětovného setkání. Dovolte mi tedy, abych vás pozval na skromnou večeři. V pátek bych vás mohl po práci vyzvednout a jsem si jist, že byste uvítal dobré jídlo. Postačí, pokud svou odpověď připíšete na zadní stranu tohoto vzkazu.
S přáním krásného dne
Váš Lucius Malfoy
Chtěl být Malfoyovým chováním pohoršen, ale nabídka večeře ho příjemně překvapila a potěšila. Ten člověk ho chce vidět. Obrovská kytice ho uvedla do rozpaků. Za normálních okolností by ji nepřijal, ale teď ji nemohl odmítnout. Bylo by nezdvořilé, kdyby ji tu nechal ležet na stole bez povšimnutí. Mohl by pana Malfoye urazit a on si nepřál urazit tak vlivného a váženého kouzelníka. Navíc by mu bylo líto, kdyby nechal uvadnout tak překrásnou kytici.
Přivoněl si ke květům a na tváři se mu objevil široký úsměv. Jak pozorný a milý byl k němu ten člověk. Od Cormaca se takového daru nikdy nedočkal. A přestože mu jeho nápadníci nosili na rande malé pozornosti, nikdo pro něj neutratil tolik peněz jako Lucius, který mu daroval nejen stříbrnou sponu na kravatu, ale také obdarovával jeho děti, čímž jako by zároveň obdarovával i jeho. Co udělalo radost jeho dětem, bylo darem i pro něj.
Ronovi bylo téměř zle od žaludku, když si náhle uvědomil, kolik financí do nich Lucius investoval. Dostal strach, že tím to zdaleka neskončí a že může být ještě hůř. Nevěděl, jak by v tomto případě dokázal tak drahé dary splatit.
Došlo mu, že pan Malfoy nepsal o obědě s dětmi, ale pouze o večeři. Předpokládal tedy, že na té by se obešli i bez nich. Ačkoliv mu byl pan Malfoy sympatický, nechtěl se s ním pouštět na tenký led. Společná večeře se mu ani v nejmenším nelíbila, ale bál se odmítnout, aby Malfoye nepohněval. Dostali od něj tolik věcí, že teď byl na řadě on, aby se odvděčil. Věděl, že pozvání musí přijmout, ačkoliv tam vůbec nechtěl jít. Svíral se mu žaludek, když připsal krátký vzkaz, že jeho nabídku přijímá. Neměl na výběr.
Když dorazil domů, nebyl matce schopen vysvětlit, kde přišel k tak bohaté kytici, a musel s pravdou ven. Řekl jí o Luciusovi, o večeři i důvodech, proč si myslí, že pozvání musel přijmout. Matka mu nic nerozmlouvala, ale otci raději nic neřekli.
Bohužel, jak už to tak chodilo, pan Malfoy byl velmi neodbytný, a tak druhého dne objevil na pracovním stolu bonboniéru, která byla taktéž určena jeho osobě. K ní byl opět přiložen krátký vzkaz, jak ho těší, že jeho nabídku přijal. A jako poděkování ke vzkazu přidává drobnou pozornost.
Ron se téměř skácel. Tolik darů nebyl schopen ustát. Na tu večeři prostě musí jít a ukončit tohle nesmyslné chování pana Malfoye. Důrazně mu řekne, že nestojí o žádná další setkání ani dary. Přesně to si dal za cíl.
Drobné předměty a sladkosti nacházel v Luciusově kanceláři po celý pracovní týden. Nejraději by je odmítl, ale nechtěl si pana Malfoye rozhněvat před důležitou večeří, a tak je mlčky přijímal a uklidňoval se tím, že v sobotu to všechno vyřeší. Pokud se chce pana Malfoye zbavit, musí se s ním setkat a říct mu to do očí. Doufal, že pak Malfoy konečně pochopí a dá mu vytoužený klid.
Nakonec se pomocí psaníček domluvili, že se setkají v sobotu v Děravém kotli v sedm hodin večer. Již před samotnou večeří byl zrzek značně nervózní a propadal téměř hysterii, když nemohl najít svou oblíbenou kravatu. Zoufale křičel na svou matku a pak přiběhl jeho mladší syn Sirius a držel ji v ruce.
„Ach, díky, Siriusi,“ usmál se na něj a zastyděl se za své chování. Bezdůvodně řve po celém domě a jeho děti tomu musí přihlížet. Chová se jako blázen. Zbytečně to hrotí.
„Tati, ty už zase někam jdeš?“ zeptal se Sirius zklamaně.
Ron si k němu dřepl. „Vrátím se brzy, Siriusi.“ Pohladil ho po vláscích.
Před svými dětmi nemluvil o žádných schůzkách s muži. Nechtěl je nijak stresovat. Navíc silně pochyboval, že jeho děti stojí o cizího chlapa v rodině. Oni přece měli tátu, k čemu by jim byl další? Rozhodl se, že je tím nebude zatěžovat, dokud nepotká vážného uchazeče.
Když opouštěl svůj pokoj, jeho zrak padl na noční stolek, kde ležela krabička se sponou na kravatu. Nevěděl, proč to dělá, ale připnul si ji. Teď už mu nic nechybělo a cítil se mnohem jistější. Všechno bude dobré.
Počasí bylo proměnlivé a nestálé, pravé aprílové. Dopoledne pršelo, odpoledne se vyjasnilo, ale k večeru se obloha opět zatáhla a hrozila dalším lijákem. Letaxem odcestoval přímo do Děravého kotle, kde na něj pan Malfoy již čekal. Jakmile ho spatřil vycházet z krbu, hodil na barový pult několik mincí a vydal se k němu.
„Dobrý večer, pane Weasley,“ natahoval k němu ruku.
„Vám také, pane Malfoyi,“ usmál se mladík nesměle. „Snad jsem vás nenechal dlouho čekat.“
„Jdete přesně,“ ujistil ho Lucius.
„Takže… posadíme se?“ navrhl Ron s rozpaky.
„Tady ne,“ opravil ho Lucius, „vybral jsem příjemnou kouzelnickou restauraci v jižní části Anglie. Přemístíme se před vchodem do Příčné ulice.“
Zrzek pozdravil mávnutím ruky Hannah Longbottomovou a následoval Malfoye ven z Děravého kotle.
„Musíte mě chytit za ruku, protože neznáte přesné místo našeho přemístění. Povedu vás.“
Zrzek nepatrně zrudl a rozhlédl se kolem. Stáli před vysokou cihlovou zdí, která ukrývala vstup do Příčné ulice. V okolí nikoho neviděl, a tak se osmělil a zachytil se Malfoyova předloktí. Ještě než se přemístili, všiml si, že v tu chvíli vyšel někdo z lokálu.
Tvrdě dopadl na dlážděnou podlahu a téměř by upadl, kdyby se pevně neopřel o Luciuse. Stáli na příjemně vyhlížejícím náměstí se spoustou obchodů a podniků. Kolem chodili lidé oblečení v pláštích a špičatých kloboucích.
„Jsme v Bristolu na Šeříkovém náměstí, což je výhradně kouzelnická lokalita. Vstupuje se do ní Jantarovou ulicí, která vede z mudlovské části města.“
„Promiňte,“ odtrhl se od něj zrzek, který si dělal větší starosti o to, že se věší na pana Malfoye, než o to, kde vlastně jsou.
„Nic se nestalo,“ ujistil ho Lucius s vlídným úsměvem, který v Ronovi probouzel nejistotu. Pořád měl nepříjemný pocit, že pan Malfoy na něj něco chystá. Něco, co se mu nebude ani v nejmenším líbit. Přesto souhlasil, když ho Lucius pobídl k nejbližší restauraci.
Jeho útrobami se začal rozlévat nepříjemný pocit, když se přibližovali k růžovoučké stavbě. Působila dojmem teplého, láskyplného hnízdečka pro zamilované hrdličky. Kdoví proč měl pocit, že slouží jako místo pro milostné namlouvání. Uklidňoval se, že ho sem pan Malfoy nejspíš bere díky kvalitnímu menu a vyhlášené místní kuchyni. A možná její vzhled prostě jenom klamal.
Pláště si odložili již při vchodu do budovy. Ochotný číšník jim z nich pomohl a pak uložil do šatny. Poté je dovedl k jejich stolu.
Ron si prohlížel vnitřek. Byl stejně upravený jako vnějšek budovy. Všude byla spousta rostlin a květin, nádherné barevné ubrusy, světlé zdi, příjemná atmosféra, ztlumená relaxační hudba. Vnitřek působil celkem útulným dojmem.
Sotva se usadili, objednal pan Malfoy láhev šampaňského. Zrzek otevřel jídelní lístek a pohled mu ihned padl na seznam dezertů: růžové snění, sladká láska, Amorův polibek… Žaludek se mu zhoupl, jak se mu udělalo nevolno. Tohle byla hotová noční můra. Ihned věděl, jak se věci mají.
Přemýšlel, jestli se má zvednout hned a odejít anebo večeři zdvořile přetrpět, aby pana Malfoye neurazil. Pořád měl strach, že se na něj Lucius rozkřičí a začne ho urážet a ponižovat. Prý to tenhle člověk uměl velmi dobře. Okamžitě zalitoval, že si s ním něco začal. Najednou proklínal Harryho. To kvůli němu se jeho cesta zkřížila s tou Malfoyovou.
Když jim číšník donesl šampaňské a oni si objednali hlavní chod a připili, nastalo mezi nimi trapné ticho. Zrzek se rozhlížel po restauraci a snažil se působit zaneprázdněným dojmem. Dokud neskončí večeře, nechtěl načínat citlivé téma o tom, že si nepřeje, aby se dál vídali. Jiné téma pro zajímavý hovor ho ovšem nenapadalo. Kromě toho se bál jakkoli navazovat konverzaci v obavě, u čeho by mohli skončit.
Protože se snažil na pana Malfoye příliš nedívat, nepostřehl, že i on je poněkud nervózní. Lucius si nejistě odkašlal.
„Pane Weasley, nebudu nic protahovat a půjdu rovnou k věci. Pozval jsem vás sem proto, abych zabránil jakýmkoliv pozdějším nepříjemnostem a nedorozuměním. A tak vám upřímně říkám, že jste mi velmi sympatický a rád bych se vám začal dvořit.“
Ron, který si právě upíjel ze skleničky, se zakuckal a málem se udusil. Hlasitě se rozkašlal a do očí mu vhrkly slzy. Lucius se začal ujišťovat, jestli je v pořádku, a zrzek už viděl, jak se zvedá ze židle a přiskakuje k němu. Naštěstí ho máváním rukou zadržel.
Jeho podrážděný krk ho přestal dráždit ke kašli a on se mohl soustředit na muže před sebou. Zůstal na něj hledět téměř s otevřenou pusou. Byl přímo zděšený, ačkoliv obdivoval jeho upřímnost. Tohle byl vskutku zodpovědný přístup, kterým si oba ušetří spoustu nedorozumění. Teď už věděl, o co tu jde.
Nechápal, co se stalo špatně. Do téhle situace se nedostal vlastním přičiněním. Pokud si dobře pamatoval, nikdy nedal panu Malfoyovi záminku, aby se domníval, že je mu sympatický. Nikdy s ním neflirtoval! On a Lucius Malfoy – krajně absurdní představa.
Míval spoustu divokých snů, ve kterých se děly roztodivné věci jako sex se Snapem anebo Brumbálem. Stejně tak si dokázal představit, že se mu zdá o Hagridově bratrovi Drápovi, ale o Luciusovi? Ani v tom nejdivočejším snu!
„Nechci se jakkoli vnucovat,“ pokračoval pohledný muž před ním, „proto si myslím, že by bylo vhodné, abychom si vše ujasnili hned na začátku. Pokud vás mé chování obtěžuje a nepřejete si stýkat se se mnou, budu vaše přání respektovat.“
Takový vývoj již tak komplikované situace nečekal. Lucius Malfoy ho tu žádá o povolení k randění a namlouvání! Žasl. Nevěděl, co to znamená, ale ani trochu se mu to nelíbilo.
„Takže jak zní vaše odpověď?“ pobídl ho Lucius, když Ronovou odpovědí bylo pouze dlouhé a zaryté mlčení.
Zrzek několikrát zalapal po dechu, neschopen cokoli říct, než z něj vypadlo: „Ale vy přece… byl jste ženatý… chci říct… já… nerozumím tomu… myslel jsem…“
„Ano, byl jsem ženatý,“ přikývl Lucius vědom si toho, že se rozhovoru na tohle téma nevyhne. „Jistě víte, že mé manželství s Narcissou bylo domluveno našimi rodiči. Již od dětství jsem byl vychováván k tomu, abych založil rodinu a zplodil potomka. Neřešil jsem, že mně Narcissa nepřitahuje, ani že ji nemiluji, protože to nebylo důležité. Ani na chvíli jsem o sobě nepochyboval. Věděl jsem, co je mou povinností. Být homosexuálem bylo naprosto nepřípustné. Léta jsem svou pravou orientaci popíral hlavně sám před sebou. Teprve docela nedávno jsem si uvědomil, kdo jsem. Vím, že mi to trvalo dlouho, ale jsem připraven jít s tím ven. Dnešní společnost je jiná. Vy a pan Potter jste prorazili ledy a připravili pole pro ty, kteří se chystají na podobný coming out. Dneska není nic zavrženíhodného být homosexuálem. Ale nechci být na to sám. Po smrti své ženy jsem velmi osamělý a dlouho jsem bloudil sám, než jsem potkal vás. Přiznávám se, pane Weasleyi, přitahujete mně. Doufám, že vám není má náklonnost nepříjemná. Pokud ano, slibuji, že dnešní večer se vidíme naposledy. Takže jaká je vaše odpověď? Smím se vám i nadále dvořit?“
„Oh, já… totiž… víte, není to jednoduché… chci říct, že…“
„Aby nedošlo k mýlce, nečekám, že od dnešního dne vstoupíme do plnohodnotného vztahu. Žádám pouze svolení pro mé – řekněme - dvoření. Pokud vás totiž obtěžuje, nemá smysl, abych v tom pokračoval. Nechci vás obtěžovat.“
„Neobtěžujete mě,“ odpověděl zrzek a vzápětí si chtěl nafackovat, že dřív mluví, než myslí. Vždyť sem původně přišel právě z důvodu, aby učinil tomu nesmyslnému chování pana Malfoye přítrž. Teď mu ale namísto toho dává požehnání. Chtěl se zhroutit na podlahu a nadávat si do pitomců.
„To mě velmi těší,“ usmál se Lucius tak mile, jak dokázal pouze on, a Ron postřehl, že ulpěl svým pohledem na jeho kravatě, kde nejspíš spatřil darovanou sponu. Potvrzením jeho domněnky mu bylo Malfoyovo drobné pousmání. Bezděky se natáhl po kravatě, jako by chtěl skrýt usvědčující důkaz. Bylo mu nepříjemně. Teď si pan Malfoy bude myslet, že náklonnost je oboustranná.
Ovšem poté, co si vše ujasnili, se atmosféra u stolu trochu uvolnila. Nečekal, že pan Malfoy může být tak zábavný a milý společník. Jakmile získal Lucius na sebejistotě a věděl, že nebude odmítnut, otevřel se mu víc. Už nebyl tolik strojený, upjatý a formální, ale uvolněný a bezprostřední. Ron se v jeho společnosti začínal cítit příjemně. Dokonce se přistihl, že se chvílemi i směje.
Bylo už půl desáté, když se přemístili zpátky k Děravému kotli. Oba dva zaváhali, když se měli rozloučit.
„Co byste řekl tomu, kdybych vás pozval na skleničku ohnivé whisky na Malfoy Manor?“ nabídl Lucius.
Což byla podle Rona jasná pozvánka do jeho postele. Ani se nedivil, že po dnešním večeru taková nabídka přišla. Bavili se spolu dobře a ukončit dnešní večer vyvrcholením se nezdálo jako špatný nápad. Jenomže Ron nechtěl nikam spěchat. Ne v případě, že ještě dnes ráno byl pevně přesvědčen o tom, že Malfoye seniora nechce vidět do své nejdelší smrti.
„Je mi líto, ale musím dát děti spát,“ omluvil se.
„Pozdravujte je, a že přeju dobrou noc,“ změnil pohotově Malfoy téma. „Doufám, že mi je co nejdřív zase půjčíte.“
„Příští týden si je má vzít Harry,“ odpověděl Ron, „což bude zřejmě váš čas.“
„Možná mu trochu křivdíte. Chodí k nám a hraje si s nimi. Opravdu se snaží, jenom mu to Draco ne vždy ulehčuje.“
„Váš syn chodí s ním?“
„Ano, samozřejmě, na Malfoy Manor je přece doma.“
„Ale nebydlí s vámi,“ ujišťoval se.
„Ne, nebydlí. Chodí k nám jenom kvůli Harrymu, ale činí tak nerad a velmi neochotně. Myslím, že kvůli Astorii.“
„Asi je pro ni nepříjemné, pokud si tam vodí její manžel přítele.“
„Ano, nelíbí se jí to, ale je dostatečně hrdá, než aby to přiznala.“
„Je mi jí líto.“
„Mně také. Snažím se o ni postarat místo svého syna. Nikdy bych si něco podobného vůči Narcisse nedovolil. Vážil jsem si jí a nikdy bych ji takhle nepodvedl a neurazil. Proto se to snažím Astorii ulehčit a pomoci jí.“
„Jste velmi laskavý,“ obdivoval ho Ron.
„Prosím, říkejte mi Luciusi,“ vybídl ho s laskavým úsměvem a přistoupil k němu blíž.
„Ach ne, to by zřejmě nebylo vhodné,“ bránil se mladík a bezděky couvl.
„Právě naopak,“ nesouhlasil Lucius. „Či je to pro vás nepřípustné, neboť si přejete udržet náš vztah v neosobní rovině?“
„To ne, pane,“ vyhrkl zrzek zděšeně. Urazit Malfoye bylo poslední, co by si kdy přál.
„Luciusi postačí,“ opravil ho Malfoy s něžným pousmáním. „Nevadilo by vám, kdybych vás také oslovoval křestním jménem, pane Weasley?“
„Ovšemže ne, pane.“
„Jsem Lucius,“ nepřestával se usmívat.
„Promiňte, pane. Totiž Luciusi,“ opravil se vzápětí. „Je to síla zvyku.“
„Pak se budeme muset střetávat častěji, abyste se tomuto nepatřičnému zvyku odnaučil.“
„Možná, pane… Luciusi,“ zarděl se malinko Ron.
„Nezlobte se prosím, když vám řeknu, že jste velmi roztomilý.“
Nevěděl, kam s očima, jak neskutečně se styděl. Tolik lichotek najednou. Nepamatoval si, kdy naposledy ho pochválil Harry. Ani Cormac mu neskládal komplimenty. Snad až na těch pár nápadníků, kteří se snažili být milí. Nikdo ho ale neuměl uvést do takových rozpaků jako pan Malfoy.
Situaci zachránily věžové hodiny, které právě odbily. Bylo přesně půl desáté.
„Měl bych už jít. Děti čekají.“
„Jistě,“ přikývl Lucius a doprovodil ho do Děravého kotle, kde se s ním rozloučil s přáním krásné noci a brzkého setkání.
Zrzek vypadl z krbu v kuchyni. U stolu seděl jeho otec, matka ukládala děti do postelí a Ron jim ještě stihl dát pusu a přečíst pohádku na dobrou noc. Jamesovi stačila jenom ta pusa, pohádky už nemusel.
***
„Tys byl s ním na večeři?“ zeptala se ho Hermiona, když se příští víkendovou sobotu potkali v kavárně na Příčné. Děti odešly za Harrym a zrzek jim nezapomněl nakázat, aby pana Malfoye pozdravovaly. Ale o tom, že s ním byl na večeři, před nimi raději pomlčel.
„Podívej se na tohle,“ vyndal z cestovního pláště několik psaníček. Hermiona nadzvedla obočí a začala je procházet. Zaujalo ji již to první. Byl v něm totiž úryvek milostné básně. Jak zjistila, nebylo to jediné psaní, jež obsahovalo báseň s milostným či erotickým textem. Pan Malfoy psal Ronovi nejrůznější romantická vyznání.
„Tebe balí Lucius Malfoy?“ nevěřila.
„Když to takhle říkáš, zní to naprosto šíleně, ale ano. Nevím, co si o tom myslet.“
Neodpověděla, pouze se začetla do dalšího psaní. Pak odložila poslední kus pergamenu a vážně prohlásila: „Tak na co ještě čekáš?“
„Cože?“ vyrazil nevěřícně s posměchem. „To mu mám jako padnout do náruče?“
„A koho jiného by sis představoval, Rone?“
„Ah.“
Nebyl schopen řeči. Myslel si, že se u ní dočká zastání, ale ona se postavila na stranu soupeře.
„Lucius je výborná partie,“ prohlásila.
„Tak dost!“ zarazil ji ostře. „O jeho peníze nemám nejmenší zájem.“
„Ale tvé děti ano. Dokázal by je zaopatřit. Je to chlap, který by se postaral o rodinu. A kdyby ti to bylo málo, považ, tvé děti ho mají rády. Neříkal jsi, že je občas hlídá na Malfoy Manor a že ho tvé děti milují?“
„To ano, ale…“ zaváhal, „… mohl by být jejich dědečkem.“
„Nechce se mi věřit, že by sis svého partnera vybíral podle věku. Není zrovna nejmladší, ale optimismu a životní energie má jako dvacetiletý mladík. Léta se na něm nijak neprojevují. Takže co tam máš dál?“
„Je to Malfoy.“
„Což je vážená kouzelnická rodina. Už jsme probírali, že po válce se mnohé změnilo. Tenhle Lucius není ten samý jako před dvanácti lety.“
„Je otcem Draca Malfoye.“
„A nemůže za to, že ti Harry utekl s jeho synem. I když je paradoxní, že by sis začal s otcem milence tvého manžela. Na druhou stranu – proč ne?“
„Já nevím,“ zaváhal nakonec.
„To znamená, že ti právě došly argumenty,“ odpověděla pohotově. „Jestli nemáš víc proti, pak je volba jasná.“
Komentáře
Přehled komentářů
Xinef,jsem zastánce postav IC..Merline,teď čekáš,že Ti budu spílat.Ne,neboj.Tohle má být pochvalný komentář.Teď budu nadávat.:DKdyž jsem objevila Tvou povídku tak jsem s ní probděla noc.(Škaredá spisovatelka:D)A jsem Ti vděčná,že jsi mě upozornila na milého a hodného Luciuse.Navíc oceňuji ten nezvyklý pár.Ron je ve slashi dost opomíjený.S čím jsem se musela poprat bylo drarry,Draco je..zasraný loutkař a Harry hloupá loutka.Grr..ale víš co?Ono je to dost logické.Doufám,že se to oběma vrátí:D Uplně jsi mě touhle kapitolou odzbojila,respektivě Lucius a jeho sváděcí technika.Co to oba děláte nevinému Ronovi?!?:D Určitě ve mně máš trvalého čtenáře(s komenty nevím,moc se mi nechce kecat)Moc moc díky a kapitolu prosím;)
Re: Taky díky
(xinef, 2. 2. 2014 0:12)
Benny, díky za komentář. Těší mě, že se z něj vyklubal pochvalný. :) Škodolibě se musím přiznat, že mě naopak těší tvoje probdělá noc, což svědčí o tom, že tě to vskutku zaujalo. :)
Na základě toho, že mě častokrát štvou nedostatečně označené povídky, jsem se rozhodla, že budu předem upozorňovat na věci, které by čtenářům mohly vadit, případně na věci, které hledají, aby věděli, kde je najdou.
Ron je jedna z mých nejoblíbenějších postav (samozřejmě Snape je nejzajímavější postava celého díla), ale k Ronovi mám v mnohém blízko.
Z Harryho jsem udělala pěkného… no, chová se přinejmenším hodně ne-nebelvírsky. Draco ho má v hrsti, ale Harrymu se to patrně líbí. Nějak si nedokážu, že by dokázal Draco někoho upřímně milovat. On umí jen využívat. Nepopírám však, že může mít k Harrymu speciální vztah, ale rozhodně nebude pro něj všechno obětovat.
Lucius byl přímý, víme, že Ronovi některé věci docházejí opožděně, tak to potřeboval trochu urychlit. Lucius se už rozhodl a Malfoyovi vždy dosáhnou svého. :)
S těmi komentáři to znám. Ve chvíli, kdy čtu, nemám náladu na komentování, a pak je zase těžké se k tomu vrátit a něco napsat. Proto moc díky, že ses ozvala.
Nová kapitola bude ještě muset projít beta readem.
aaaaa....dalsi diel:-)
(ester, 13. 1. 2014 21:51)
Tak uz je Ron rozvedeny. harry mohol byt aj velkodusnejsi pri deleni majetku. Ale podla vsetkeho je pod papucou Draca.
Myslim si, ze Ron sa pomaly meni, uz nie je taka domaca, zakriknuta putka, ako na zaciatku pribehu, ked sa trapil v manzelstve s nevernym Harrym.. Uz sa dokaze rozist , kto mu nevyhovuje a hlavne sa snazi nebyt zavisly a vie si aj uzivat:-)
Viem si predstavit, ze ho Lucius riadne sokol, vydesil a aj prekvapil. No uvidime a tesim sa na dalsi vyvoj ich vztahu, je mi jasne, ze Ron by s nim len kvoli peniazom nebol.
Re: aaaaa....dalsi diel:-)
(xinef, 29. 1. 2014 9:49)
Ester, díky za milý komentář. :) Ron myslím pochopil, že je načase, aby se o svou rodinu postaral sám a nebyl závislý na Harrym.
Ano, od Luciuse takovou nabídku věru nečekal. Jak s tím oba naloží, uvidíme v dalších kapitolách. Ronovi peníze sice chybí, ale určitě kvůli nim nebude s někým, kdo je mu nesympatický.
Omlouvám se, že nevkládám další kapitoly, ale momentálně jaksi nemám čas. Pokusím se to tento týden napravit, ale teď mě čekají další aktivity, tak je možné, že se opět odmlčím. :(
Re: Re: aaaaa....dalsi diel:-)
(ok, 29. 1. 2014 16:33)Jasne, chapem, chodim sledovat a trpezlivo budem cakat:-)
Re: Re: Re: aaaaa....dalsi diel:-)
(ester, 29. 1. 2014 16:34)Preklepla som sa to ok je ester:-)
Díky
(Benny, 31. 1. 2014 19:11)