Protiklady se přitahují
Za okny byla potemnělá krajina. Černé lesy vzbuzovaly pocit tajemna. Za horizontem přecházely černé lesy v tmavě modré nebe, na kterém se vyjímal stříbrný měsíc. Do úplňku chyběly minimálně dva dny. Skvěl se na černém nebi jako světlo na konci černého tunelu. Byl tím jediným, co v tuto dobu zkrášlovalo černý svět. Jeho stříbrné světlo uklidňovalo a chránilo svět před temnotou.
Několik takových paprsků dopadalo do jedné místnosti. Nezdálo se, že by v ní někdo byl. Pokud ano, nejspíš už spal, protože bylo zhasnuto. V temném koutě stála velká postel s nebesy. A na druhém konci místnosti zářily tři plamínky. Svíčky ovšem osvětlovaly pouze malý prostor v bezprostřední blízkosti. Celá místnost byla v pološeru. Na stěně visely hodiny, ale čas, který ukazovaly, nebyl ve tmě vidět.
Na posteli se pohnula něčí postava. Byl vidět pouze její obrys. Naklonila svou hlavu na stranu. Po jejím boku ležela další postava. Přitiskla ji více k sobě a přitáhla jí přikrývku až k ramenům
V místnosti bylo ticho. Druhá postava nejspíš spala.
Muž zíral do stropu. Zřejmě nad něčím dumal.
Pak pohlédl na svého společníka. Chvíli hledal odvahu říci to, co říci musel.
„Je pozdě. Měl bys už jít.“
Druhý muž sebou zavrtěl na protest.
„Chtěl bych tu zůstat s tebou.“
„Já vím,“ ujistil ho první muž něžným hlasem. „Nechci, abys odcházel.“
Druhý muž se nadzvedl a dlouze a vášnivě políbil svého milence.
„Budou se ptát, kde jsi byl,“ stál si první muž za svým.
Druhý muž přitiskl svou tvář ke tváři svého partnera.
„Uvidíme se zase?“
„Vídáme se každý den,“ odpověděl jeho společník.
„Nestačí mi míjet se pouze na chodbách a tvářit se, že k sobě nepatříme. Nebaví mě předstírat nezájem a chlad. Někdy bych ti chtěl skočit kolem krku a celého tě zlíbat. Jsi stejně vznešený jako tvůj původ. Typický aristokrat, tvé jemné rysy, ta elegance, se kterou se pohybuješ. Ta nadřazenost a povýšenost, která z tebe vyzařuje, když mě sjíždíš pohledem. Dráždí mě, když ke mně předstíráš nenávist a opovržení, Malfoyi.“
„Víš, že je to jenom hra, Weasley. Naše rodiny se nesnášejí.“
„Možná máš pravdu. Nemohl bych přijít domů a říct, komu doopravdy patří mé srdce. A tobě bych nemohl zničit pověst. Kdyby odhalili pravdu o nás dvou...“
„Takhle je to lepší,“ ujistil ho Malfoy. „Ale teď už běž. Mohli by se ptát.“
Weasley se zvedl a začal se oblékat. Když už byl téměř hotov, jeho milenec mu pomohl upravit jeho oblečení. Opět se políbili.
„Zítra se uvidíme. Řeknu ti kdy a kde,“ šeptal mu Malfoy.
Dveře se otevřely. Weasley už stál jednou nohou venku na chodbě.
„Myslíš, že mě nikdo neviděl k tobě vcházet?“ strachoval se Weasley.
„Neboj se,“ pohladil ho po tváři blonďák. „Vše mám pod kontrolou.“
„To jsi celý ty,“ usmál se zrzek. „Jsi prostě úžasný.“
Vrhl se mu opět do náruče a vášnivě se líbali. Malfoy ho objal a přitiskl blíž k sobě.
Jejich rty se konečně odtrhly.
„Miluji tě, Luciusi,“ šeptl.
Na Luciusově tváři se objevil úsměv. „Já vím, Arthure.“
Komentáře
Přehled komentářů
Překvapená ale příjemně.
Tak tohle
(larkinh, 14. 9. 2012 21:08)jsem teda už někde četla, ale asi ne na těhle stránkách. Nemáš je nové? Od někud přesunuté? Teda ten pár jsem nečekala - jednak mě překvapilo párování Weasley a Malfoy, ale nějak jsem očekávala jejich syny, ne otce :) Ale pak je s podivem, jak Artur dokázal zplodit tolik dětí? Že by lektvar na potenci?
Re: Tak tohle
(xinef, 16. 9. 2012 0:24)
A nemohla jsi to náhodou číst na fanfiction.potterharry.net? Protože jinde to být nemohlo. Mám ráda neobvyklé páry. A líbila se mi představa, že bych si trochu pohrála s čtenáři a záměrně je donutila k záměně identity hrdinů.
Řekla bych, že jak je Artur velký dobrák s širokým srdcem, tak miloval Luciuse i Molly - každého svým způsobem.
Paráda
(Karin, 23. 4. 2019 14:21)