3. Siriusův dárek
Muž s černými mastnými vlasy vyskočil z krbu v kuchyni na Grimmauldově náměstí. Než se stačil rozhlédnout kolem sebe a zaznamenat přítomné osoby, kuchyní se sborově rozeznělo: „Veselé Vánoce!“
Černovlasý muž sebou škubl leknutím a přeletěl místnost užaslým pohledem. Měl pocit, že je v ní naskládaná polovina Fénixova řádu – to bylo asi těmi Weasleyovými.
„Nazdar, Severusi,“ zvolal Ron, který držel v levici láhev nějakého moku a na hlavě měl nějaké směšné sobí parohy. Pohotově sebral ze stolu skleničku a až po okraj ji naplnil tou tekutinou. Poté ruku s nápojem natáhl k Severusovi. „Dej si s námi!“
Jelikož byl Snape zaskočen přítomností tolika lidí v kuchyni v tak brzkou ranní hodinu, bez protestu přijal a jedním dechem její obsah vyprázdnil. Ohnivá whisky.
Sotva oddělil sklenici od úst, místností se rozlehl sborový potlesk a zrzavý mladík ho bratrsky objal kolem ramen. „Jsem rád, že jste se Siriusem přišli.“
Podle Ronova dechu poznal, že ten kluk už v sobě něco má. Tázavě pohlédl na svého partnera, který mlčky pokrčil rameny.
„Co si takhle zazpívat?“ zaburácel Ron, zvedl ruce a připojil se opět ke skupince lidí.
„Rolničky, rolničky, kdopak vám dal hlas…“
„Severusi, jsem tak ráda, že jsi přišel,“ objala ho paní Weasleyová dřív, než stihl učinit úhybný manévr. Pak ho od sebe odtáhla a změřila si ho na vzdálenost své paže. „Vidím, že jsi už rozbalil několik svých vánočních dárků. Ten svetr ti moc sluší, miláčku.“ Pak mu přitiskla své horké dlaně na tvář. „Sirius nám o tobě tolik vyprávěl. Dáš si s námi snídani? Ještě jsem nezačala servírovat. Posaď se, prosím.“
Když ho konečně pustila, hodil Severus po Siriusovi nechápavý pohled říkající: co myslela tím – Sirius nám o tobě vyprávěl?
Sirius nahodil bezelstný výraz a Severus zpozoroval, že se nepatrně začervenal. Dřív než se ovšem stihl Siriuse zeptat na bližší vysvětlení, stál u něj další Weasley – konkrétně Arthur – a přál mu šťastné a veselé Vánoce.
Arthur mu byl vždy nesmírně sympatický, protože to byl milující otec, statečný člověk, který se nebál bojovat za správnou věc, a to vše dělal pro svou rodinu. Ano, byl to laskavý, nápomocný člověk, od nějž jste nikdy nemohli čekat žádnou křivárnu.
Ovšem totéž se nedalo říct o dvojčatech. Severus je znal ze školy. Byli to uličníci, kteří vždy věděli, jak provést kdejakou lumpárnu. Musel však uznat, že, na rozdíl od Pobertů, tihle rošťáci měli styl.
„Zdravíčko, pane profesore,“ naklonil se k němu Fred.
„Rádi bychom vám naším jménem popřáli…“ doplnilo druhé dvojče.
„…šťastné…“
„…a veselé…“
„…Vánoce…“
„Jo, a abych nezapomněl,“ dodal George, „taky s vámi počítáme na silvestrovskou party.“
„Určitě nesmíte chybět,“ připojil se Fred. „S bráškou jsme připravili velkolepé uvítání nového roku. Máme pestrý program.“
„Ovšem jednotlivé body našeho programu jsou přísně tajné,“ upozornil ho George.
„Takže vám nezbývá nic jiného, než přijít a přesvědčit se na vlastní oči,“ radil Fred.
„Abych nezapomněl,“ dodal George, „máme vyhlášeno i spoustu soutěží.“
„Pro jednotlivce,“ usmál se Fred a pak s důrazem dodal, „i pro páry.“
„Ostatním jsme to ještě neříkali, protože je to překvapení,“ ztišil George hlas.
„Ale jistě si pamatujete na ten ohňostroj v našem posledním ročníku,“ doplnil Fred.
George na něj spiklenecky zamrkal: „Jenom jsme pár detailů vylepšili.“ A pak popadl své dvojče a oba někam zmizeli.
„Nazdárek, Severusi,“ přistoupila k němu Tonksová s legrační čepičkou na hlavě a Severus si všiml, že je oblečená do miniaturních červených šatiček, které měly připomínat kostým Santa Clause. Ještě nikdy ji neviděl s odhalenými lýtky a v tomto případě ani stehny. „Můj bratránek Sirius se tolik těšil, až tě sem přivede na Vánoce a budeme všichni slavit spolu. Je jako malý kluk.“
„Ahoj,“ pozdravil ho Remus a objal Tonksovou kolem pasu, „moc rád tě zase vidím. Veselé Vánoce.“
„Vám taky,“ dostal ze sebe Severus zdvořile, než ti dva zase někam zmizeli. V té chvíli se k němu nahnul Sirius, který sledoval, jak dvojčata sborově zpívají společně s Ronem Tichá noc.
„Prý spolu chystají nějakou silvestrovskou party,“ zašeptal mu Sirius do ucha.
„Právě jsem byl pozván,“ odvětil Severus klidně.
„To je bezva,“ rozzářil se Sirius. „Zajímalo by mě, co si připravili.“
„Nepochybně budeš překvapen,“ utrousil Severus a usmál se při vzpomínce na velkolepý ohňostroj. Jak může vypadat vylepšená verze, když i ta původní byla mega monstrózní?
„Miláčkové, ke stolu,“ naháněla je Molly před sebou jako domácí drůbež.
Konečně všichni usedli a Severus si připadal jako jeden z apoštolů u poslední večeře. Jenom tady těch apoštolů bylo o něco víc. O několik málo vteřin později zjistil, že naproti sedí zjizvená zrůda. Harry Potter se na něj zazubil. „Moc rád vás vidím, pane profesore.“
Severus už měl na ústech sarkastickou odpověď, že lituje, když nemůže říct totéž, ale pak si uvědomil, že vedle něj sedí Sirius – Harryho kmotr. A tak se zatvářil kysele, jako kdyby spolkl citron, a pro vlastní dobro neodpověděl vůbec. Nebyl si jistý, zdali by mu přece jenom nevyšla z úst nějaká jedovatá poznámka. Nechtěl nic riskovat - hlavně ne o Vánocích.
Snídaně byla vskutku lahodná. Musel uznat, že ani v Bradavicích neumí skřítkové tak dobrá jídla, i kdyby se jednalo o pitomý toust s marmeládou.
„Drahoušku, doufám, že zůstaneš na slavnostní oběd,“ nahnula se k němu Molly. „Sirius říkal, že žiješ sám, takže ti určitě nebude vadit, když tě pozveme. Krocana mám již v troubě. Jídla je dost, vystačí pro všechny, mimochodem talíř a příbor navíc mám, nemusíš si dělat starosti.“
„Moment,“ zarazil Severus Siriuse, jakmile Molly zmizela ke sporáku, „jak je možné, že se tu se mnou počítá? I těch židlí je tu přesný počet, jako kdyby od samého začátku věděli, kolik nás tu bude.“
„No, říkal jsem jim, že možná přijdeme,“ připustil Sirius s obavami, jak tuto skutečnost jeho přítel přijme.
„Možná?“ opáčil Severus.
„Vlastně mě pověřili, abych se tě pokusil vylákat z Tkalcovské.“
„Ty jsi ale intrikán!“ zavrčel Severus.
„Zlobíš se?“ hodil po něm Sirius psí pohled.
„To víš, že ne,“ usmál se Severus na svého milence.
„Takže, přátelé, a teď všichni za mnou, v salónku rozjíždíme vánoční party,“ zvedl se Lupin od stolu a slavnostně zavelel. Ostatní ho následovali.
Severus hodil po Siriusovi zmatený pohled a jeho milenec mu pokynul, aby se připojil i on. Když vešli dovnitř, Severus užasl. Všechno kolem dýchalo kouzelnou vánoční atmosférou. Velký zdobený vánoční stromek byl nejvýraznější dekorací pokoje, stěny byly ověšeny blikajícími řetězy, na stropě zářily vánoční hvězdičky. Jelikož jeho Vánoce byly vždy nuzné a skromné, byla tato změna skutečně velkolepá.
Někdo zapnul gramofon a pokojem se rozlehla příjemná vánoční skladba. Všichni se dali do tance. Harry a Ginny, Ron a Hermiona, Remus vyzval k tanci Tonksovou a dvojčata – spolu.
„Zbláznili se nebo co?“ prohodil směrem k Siriusovi, hledě přitom na poskakujícího Rona, který vypadal skutečně velmi komicky.
„Slaví Vánoce, Sevíčku,“ zašeptal Sirius laskavě. „Takhle se to běžně dělá. Já vím, že tys je nikdy příliš neslavil. Smím prosit?“
„Zbláznil ses?“ zavrčel Severus. „Netančím.“
„Ale, miláčku, jsou Vánoce. Kdy jindy je čas na změnu starých zvyků než právě nyní?“
„Budeme vypadat hloupě a ostatní budou po nás házet zvědavé pohledy,“ utrousil Snape.
„Ani bych neřekl, jsou to mí přátelé, Severusi. Před nimi se nemusíš přetvařovat ani cítit trapně.“
Nakonec ho jeho přítel přece jenom přemluvil a oba se přidali k ostatním. Severus se nechal vést a za přešlapování do rytmu, nenápadně těkal očima po okolí, aby shledal, že si jich nikdo nijak zvlášť nevšímá. Zdálo se, jako by ostatní považovali naprosto za normální, když spolu tancují dva muži, protože pak k nim přistoupil Ron a zeptal se, jestli smí prosit.
A k Severusově zděšení jej Sirius zcela bez řečí předal do rukou toho zrzka. Ten ho objal kolem pasu a roztančil se s ním po pokoji, až na chvíli Severus zapochyboval o jeho orientaci. Nakonec usoudil, že se zvýšeným množstvím alkoholu v krvi ztratil Ron zábrany. Jak jinak by si totiž dovolil tančit s obávaným profesorem lektvarů, aniž by neměl strach z uřknutí nějakou těžkou kletbou za takovou troufalost?
A pak se Severus dočista ztratil v davu lidí. Poté ho požádal o tanec Remus, pak Fred a George (nebo opačně), Tonksová a Grangerová. Jenom Potter byl poněkud rezervovaný, ale tomu to neměl Severus za zlé, neboť ani on po jeho společnosti neprahnul. Byla to léty zavedená praxe, že Snape a Potter se nesnášeli.
Právě seděl v křesle a Ginny mu nabízela vánoční koláčky, které upekla se svou matkou, když do místnosti vkročil Sirius. Už nějakou dobu měl Severus podezření, že jeho milenec někam zmizel. Teď pochopil kam. Sirius se totiž převlékl. Nyní měl na sobě kožené kalhoty a působil by jako opravdový drsňák, kdyby si neoblékl také ten příšerný svetr. Severus měl chuť se rozesmát.
Takže ani Sirius neunikl šikovným rukám Molly Weasleyové.
Jemu upletla svetr ve žluté barvě, taktéž s vyšitým S na hrudi, ovšem v červené barvě. Severus nechápal, proč ho má na sobě. Jeho přítel měl vkus a styl a něco takového k němu prostě nesedělo. Sirius si přisedl.
„Kde jsi vzal tak stylový svetr?“ opáčil pobaveně.
„Pod stromečkem,“ ubezpečil ho přítel. „Oblékl jsem si ho kvůli tobě. Máš na sobě úplně podobný, a tak jsem myslel, že díky nim každý pozná, že k sobě patříme.“
„Ty jsi nevyléčitelný romantik,“ ucedil Severus s pobaveným úšklebkem.
Přesně v pravé poledne se servíroval slavnostní oběd. Když Severus usedal ke stolu, měl nepříjemný pocit, jako by už byl členem této poněkud neobvyklé početné rodiny. I přesto si uvědomoval, že tohle jsou asi nejhezčí Vánoce v jeho životě. Přesně po tomhle toužil léta. Poznat to kouzlo těchto výjimečných svátků, a on to kouzlo doslova prožíval.
Vyrušení uprostřed noci, dárek v ponožce, chybějící cukroví v misce jako usvědčující důkaz, stopy u krbu, veselé zvolání ho, ho, hó, sobi před domem s velkými sáněmi, dárky pod stromečkem, opravdový Santa Claus, rodinná atmosféra, zpívání koled, slavnostní oběd v kruhu nejbližších. Jako malý chlapec nezažil ani zlomek toho, co zažil tuto noc a den.
Samozřejmě po obědě nebyl slavení konec. Ostatní to rozjeli ještě ve větším stylu. Severus se začínal cítit jako doma, přestože doma nikdy něco tak vzrušujícího nezažil. Ron byl úplně báječný a skvělý. Třebaže byl opilý a každému nutil skleničku whisky, byl to on, kdo celou radostnou atmosféru vytvářel. Za chvíli byla pod jeho vedením opilá polovina osazenstva, ale nikomu to zřejmě nevadilo. Dokonce dorazilo i několik dalších lidí, například Neville Longbottom či Lenka Láskorádová, Kingsley Pastorek a další. I paní Weasleyová se svým manželem byli spokojení a přidali se ke skupince mladých.
Severus seděl na gauči a sledoval veselí okolo sebe. Zpíval s nimi vánoční koledy, o kterých si myslel, že je neumí, aby zjistil, že celou dobu jenom čekal na to, až dostane příležitost ukázat, že tyto znalosti má. Sirius seděl po jeho boku, objímal ho a zpíval s ním.
A pak se náhle Sirius zvedl z gauče. Jeho pohled se střetl s Remusovým a hudba ustala. Všichni zmlkli a jejich pohledy se netrpělivě stočily k dvojici u gauče.
Sirius spustil slavnostním tónem: „A teď ten nejdůležitější dárek.“
Klekl si k Severusovým nohám.
„Siriusi, co to děláš?“ káral ho jeho přítel. Pozornost ostatních lidí v místnosti mu byla krajně nepříjemná.
„Severusi, roky jsem čekal, až potkám svou životní lásku a celou tu dobu jsem netušil, že jsem ji už dávno potkal. Miluji tě a chci si tě vzít za muže.“
Vytáhl z kapsy nějakou krabičku, a když ji otevřel, Severus spatřil nádherný stříbrný prsten s drobnými rytinami S+S. Místností se rozezněl slavností potlesk. Dvojčata obdivně zapískala.
„Ale to,“ hlesl Severus, „my se přece nemůžeme vzít. Osoby stejného pohlaví spolu nemohou vstoupit do svazku manželského!“
„Ehm, ehm,“ odkašlal si Sirius slavnostně. „Kingsleymu už několik týdnů leží na stole nový návrh zákona, kterým se zlegalizuje manželství osob stejného pohlaví. Během ledna následujícího roku by ho měl Kingsley podepsat a uvést v platnost. Chceš si mě vzít, Severusi?“
Severus byl naprosto zmatený. „Nevím, co bych měl říct,“ začervenal se. „Musím…musím si to ještě rozmyslet.“
Přítomní se zatvářili mírně zklamaně, ale Sirius na sobě nedal nic znát. „Samozřejmě si to smíš rozmyslet, miláčku. Je to přece důležité rozhodnutí, které ti změní život. Nechci, abys tak činil ukvapeně.“
Zvedl se na nohy a políbil svého milence. „Nechci na tebe naléhat. Věděl jsem, že tak nečekaným krokem budeš zaskočený, ale jsem moc rád, že jsi mě hned neodmítl.“
Potom pohlédl znovu na Remuse a dali si domluvené znamení. V ten okamžik Remus pustil desku a Sirius spustil své milostné vánoční vyznání.
I don't want a lot for Christmas
There is just one thing I need
I don't care about the presents
Underneath the Christmas tree
I just want you for my own
More than you could ever know
Make my wish come true
All I want for Christmas is you
***
O hodinu později
„Spí?“ naklonil se k nim Ron.
„Jasně,“ ujistil ho Remus, „tak je nech být. Nespali celou noc.“
„Jo, kdoví, co spolu dělali,“ zašklebil se zrzavý mladík.
„Co by,“ vložila se do rozhovoru Hermiona, „nepochybně rozbalovali vánoční dárky.“
„Ty jsi tak naivní, Hermiono,“ zavrtěl hlavou Ron.
„Asi jste nemluvili se Siriusem,“ šeptal Harry, „ale říkal mi, že Severus skutečně strávil celou noc u svých vánočních dárků a jejich zkoušením, takže má Hermiona pravdu.“
„To zní logicky,“ přikývl Remus. „Musel z nich být nadšený. Kdoví, kdy naposledy slavil Vánoce.“
„Vážení, co tu ještě děláte,“ kárala je Molly šeptem. „Okamžitě odsud zmizte, ať se ti nebožáčci mohou v klidu vyspat. Mazejte do kuchyně.“
A když se veškeré osazenstvo z pokoje vytratilo, přehodila teplou deku přes Siriuse a Severuse, kteří byli schouleni jeden druhému v náručí, a tvrdě oddechovali na gauči po probdělé noci.
***
O tři hodiny později
Zábava, která se mezitím přesunula do kuchyně, plynně pokračovala dál. Náhle se dveře otevřely a v nich stanul rozespalý Severus. Dlouze zívl a protáhl se.
„Nazdáár!“ zaburácel Ron a hbitě k němu přiskočil s lahví ohnivé whisky. „Dej si s námi.“
„Je bezedná?“ utrousil Severus ironicky, když si uvědomil, že pokaždé, když Rona vidí, tak má v ruce láhev whisky a rozlévá ostatním.
„Kéž by byla,“ vyhrkl mladík a podstrčil mu pod nos skleničku s mokem. Severus ji obrátil do sebe a ozval se potlesk.
„Ho, ho, hó. Ho, ho, hó,“ zahulákal Ron na celou místnost a Severus ustrnul.
„Počkej!“ Chytil ho za košili, když se Ron obrátil ke zbytku osazenstva, aby rozlil další panáky. „Ten Santa Claus, co jsem včera viděl – to jsi byl ty!“
„Tys mě poznal?“ opáčil Ron a očividně jej Severusův postřeh ohromil a zároveň potěšil. „Byl to Siriusův nápad. Mamka mi ušila kostým. Tedy - byl pěkně nepohodlný, to ti řeknu.“
A pak opět zmizel v davu, aby ho zanechal u dveří naprosto zmateného. V té chvíli se k němu přimotal Harry.
„Pane profesore, skutečně mě velmi mrzí, jak jsem se k vám vždy choval. Víte, nikdy jsem se nesnažil skrývat, že vás nemám rád, ale teď, když Sirius a vy… no, myslel jsem… měli bychom všechno hodit za hlavu a začít od začátku, co říkáte? Zprvu jsem si myslel, že se Sirius pomátl, když začal mluvit o vás a o sobě. Vážně jsem si myslel, že je to jenom nezávazný románek, ale když začal plánovat to vánoční překvapení, došlo mi, že je to mnohem vážnější. Plánoval ho týdny a dováděl k dokonalosti každý jednotlivý detail – tohle může udělat jenom někdo totálně zbouchnutý. A tehdy jsme uvěřili. To nadšení, které z něj zářilo. Byl jako malý kluk. Teď už vím, jak mu na vás záleží. A když ho tak pozoruji, moc bych si přál, aby byl šťastný, a ani na chvíli nepochybuji o tom, že šťastný může být jenom s vámi. Moc bychom si přáli, abychom byli jedna velká šťastná rodina. My všichni - pan a paní Weasleyovi, Ginny a já, Ron a Hermiona, Remus a Tonksová, Sirius a vy. Jsem si jistý, že on si přeje to samé. Miluje vás. Bezmezně.“
A pak zase zmizel v davu lidí. V té chvíli vstoupil dovnitř i Sirius.
„Siriusi, měli bychom si promluvit,“ pravil Snape vážně.
„Jenom mluv,“ vybídl ho tmavovlasý muž.
„To tys zinscenoval celé to vystoupení se Santa Clausem?“ zamračil se oklamaný muž.
Sirius se poškrábal ve vlasech a nervózně odpověděl: „Jo.“
„Kdo všechno o tom věděl?“
„No,“ zamyslel se Sirius a začal jmenovat, „Remus, Harry, Ron, Molly, Arthur, dvojčata, Hermiona…“
Severus mu skočil do řeči: „Takže vlastně všichni.“
Sirius neprotestoval: „Asi jo, když nad tím tak uvažuji. Chtěl jsem ti udělat radost, a když jsem potřeboval pomoc, hlásili se skoro sami. Chtěl jsem pro tebe dělat zázraky. Přál jsem si, abys poznal opravdové kouzlo Vánoc, abys uvěřil, že jsi v kouzelné pohádce. Miluji tě. Snesl bych ti modré z nebe, kdyby tě to učinilo šťastným. Zlobíš se moc, miláčku?“
„Ale jak tě to napadlo s tím Santa Clausem?“
„Byl to jenom hloupý nápad,“ mávl rukou ledabyle.
„Tohle neříkej,“ pokáral ho jeho přítel a zamračil se. „Mluvíme tu o vážné věci.“
V mysli se mu vybavil obrázek toho malého chlapce s hákovitým nosem, který stále sedí u okna a čeká na Santa Clause, který nikdy nepřišel – až na dnešní noc.
„K Vánocům přece patří zázraky. Vím, že Vánoce neuznáváš. Chtěl jsem ti jenom dokázat, že Santa Claus skutečně existuje. Jsou to lidé, kteří nás milují. Santa Claus je jenom symbol pravých kouzelných Vánoc a já chtěl, abys je měl přesně takové. Nechtěl jsem tě rozhněvat. Mrzí mě, pokud se teď cítíš podvedený a oklamaný,“ zatvářil se Sirius sklesle.
„Stejně jsem věděl už od začátku, že není pravý,“ odvětil Severus jistě.
„Já netvrdím, že sis myslel, že je opravdový,“ usmál se Sirius. „Ale snad jsi měl radost, když si někdo kvůli tobě oblékl ten nepohodlný kostým a rozhodl se překvapit tě.“
„Ještě zvážím, jak se Ronovi odvděčím,“ pronesl zamyšleně.
„Byl to můj nápad,“ upozornil ho Sirius dotčeně.
„O tom nepochybuji,“ ujistil ho Severus. „Ron je příliš rozumný, aby ho napadaly nesmysly na mentální úrovni dvouletého děcka.“
Po očku se podíval na Siriuse, který stál po jeho boku. Jejich pohledy se střetly a oba se rozesmáli.
V té chvíli se k nim přimotal Ron a nabídl sklenici whisky tentokrát Siriusovi, který stejně jako Severus neodmítl. Poté se oba připojili k veselící se skupince.
Teď už Severus věděl, že je doma. Po tolika letech má domov, po kterém vždy toužil.
***
Toho večera ve značně pokročilou hodinu
„Pojď,“ vybídl ho Sirius nenápadně. Vzal ho za ruku a vytáhl ho z místnosti plné radosti, křiku, zpěvu a všeobecného veselí. Otevřel dveře do knihovny a vášnivě svého milence políbil.
„Co kdyby sis rozbalil svůj poslední dárek, Severusi?“ špitl mu do ouška. „Ještě pořád mám ta tanga.“
Strčil ho do místnosti a zabouchl za nimi dveře. V té chvíli se z gauče zvedla dvojice postav. Arthur si spěšně zapínal košili a Molly si tiskla na hruď blůzku, aby skryla, že má na sobě pouze spodní prádlo.
„Promiňte,“ špitl Sirius na omluvu, když si s nimi vyměnil zmatené pohledy. „Půjdeme někam jinam.“
„Můžeme semhle,“ postrčil Severuse do dalších dveří. Ovšem dřív než je stačil zabouchnout, spatřil ve vaně napuštěné až po okraj vodou, na níž se vznášela nadýchaná pěna, jinou dvojici. Ginny odtrhla své rty od Harryho.
„Oh,“ snažil se Sirius skrýt rozpaky, „nenechte se rušit.“
Popadl Severuse za ruku a táhl ho do prvního patra. Otevřel dveře do vlastní ložnice a hlasitě práskl dveřmi. Povalil Severuse na svou postel, když se v té chvíli pod pokrývkou něco pohnulo. Z polštáře se zvedla kudrnatá hlava a dívka vykřikla. Severus vyskočil z postele a hleděl na Grangerovu tahajíc si přikrývku až ke krku, aby před nimi skryla své tělo. Že je nahá, bylo očividné, neboť oblečení se válelo po celé místnosti a podprsenka visela na skříni. Ovšem nebyly tu pouze dívčí šaty. V té chvíli vyšel z koupelny Ron - úplně nahý.
„Co se děje, Her…“ zarazil se uprostřed věty.
„Rone,“ okřikl ho Sirius, „jste v mé ložnici!“
„Jo,“ připustil zrzek a dál tam stál úplně nahý, aniž by se snažil svou nahotu zakrýt. „Bylo tu volno.“
„Nevadí,“ mávl rukou Sirius, „půjdeme jinam, viď, zlatíčko.“
„Zkusíme to tady,“ navrhl a otevřel dveře. Jenomže bylo obsazeno. Na posteli se válela po sobě – dvojice rudovlasých mladíků?
„Frede? Georgi?“ hlesl Sirius překvapeně.
„Tu fotku mi okamžitě vrátíš!“ vřeštělo právě jedno z dvojčat, když si všimli, že byli vyrušeni.
„Co tu provádíte?“
„Věděl jsi, že má George holku?“ informoval ho Fred.
Sirius mávl rukou a zabouchl dveře. Vydali se k dalším, ovšem když Sirius dveře otevřel, naskytl se jim pohled na další dvojici. Remus ležel v posteli a Tonksová na něm seděla a nad hlavou mávala podprsenkou.
Sirius zabouchl dveře a rozhněvaně pravil: „Tady končí veškerá zábava!“
„Co navrhuješ?“ zeptal se ho jeho přítel.
„Existuje jediné místo, kde budeme mít soukromí.“
Severus ho provrtal tázavým pohledem.
„Tkalcovská,“ pravil Sirius vítězně.
Dům byl přesně v tom stavu, v jakém ho zanechali. Tentokrát Severus nedbal na žádné dary a zamířil se Siriusem přímo do ložnice. Dveře za nimi hlasitě práskly a Sirius ho políbil na tvář.
„Takže co kdyby sis teď rozbalil poslední dárek?“
„S radostí,“ usmál se Severus a začal Siriuse svlékat. Pak ho povalil na postel a nahnul se nad něj. „Ten Santa Claus byl nejhezčí dárek, jaký jsi mi kdy dal, Siriusi. Byl bych blázen, kdybych s někým takovým nechtěl strávit zbytek života. Chci si tě vzít.“
------------------------------------------------
A/N: Použitý text patří skladbě All I Want For Christmas Is You od Mariah Carey. Jedná se taktéž o velmi známý vánoční song.
Následující překlad je můj vlastní (buďte shovívaví):
Na Vánoce si příliš nepřeji
Jenom jednu věc, co potřebuji
Nesejde mi na dárcích pod stromečkem
Chci tě pouze pro sebe
Přeji si to víc, než si dokážeš představit
Splň mi mé přání
Vše, co si přeji na Vánoce, jsi ty